Nikdy mě nezbili, chránila mě moje Nobelova cena. Byl jsem Lukašenkův rukojmí, popisuje Bjaljacki
Běloruský režim Alexandra Lukašenka v uplynulých měsících propustil mnohé politické vězně výměnou za uvolnění sankcí. Na svobodu se tak dostal i laureát Nobelovy ceny za mír Ales Bjaljacki. „Poté, co člověk ve vězení každý den bojuje o život, si musí zvyknout na život na svobodě a některé věci se znovu učit. Třeba jak se používá mobil, jak jezdit metrem nebo jak se pohybovat v místnosti, kde je spousta lidí a každý se pohybuje jiným směrem,“ popisuje v Interview Plus.
Lidskoprávní aktivista byl odsouzen k 10 letům vězení v trestanecké kolonii číslo 9, proslulé bitím a nucenými pracemi. Za kontakt s „politickými“ zde ostatním vězňům hrozí trest, takzvaní extrémisté jsou označeni žlutou páskou a jsou pod zvýšeným dohledem.
Čtěte také
„Na jednu stranu to, že jsem držitel Nobelovy ceny, mě chránilo před tím, aby mě bili. Nikdy mě nezmlátili. Ale vedle toho na mě vyvíjeli silný psychický tlak, uráželi mě,“ popisuje.
O udělení ceny se dozvěděl ve vězení od advokátky, když se měl seznámit se svým spisem.
„Začal jsem křičet, že to přece není možné. Ten den jsem se se svým spisem samozřejmě neseznámil. Vnímal jsem to tak, že je to cena pro všechny Bělorusy, kteří bojují za demokracii a lidská práva. Pro stovky tisíc lidí, kteří se v roce 2020 nebáli demonstrovat,“ uvádí.
Cena svobody
Bjaljacki byl propuštěn po 4,5 letech a bez souhlasu vyhoštěn z Běloruska ve skupině celkem 123 lidí, a to na základě dohody se Spojenými státy. Ve vězení ovšem nadále zůstávají jeho spolupracovníci z lidskoprávní organizace Vjasna i více než tisícovka politických vězňů.
Čtěte také
„Doufáme, že jednání amerických diplomatů se zástupci Lukašenkova aparátu povedou k osvobození dalších. Věříme, že ani tlak evropských států nezeslábne. Situace se bohužel nezlepšuje, represe pokračují a každý týden dostáváme zprávy o nových pronásledováních, soudních řízeních, která jsou vedena proti aktivistům a novinářům,“ uvádí.
Skupina politických vězňů byla propuštěna výměnou za zrušení amerických sankcí na běloruský potaš. „Kladl jsem si otázku, jaká je moje cena. Je to 10 tun, nebo víc? V podstatě jsme byli rukojmí. Stejný postup se aplikuje v případě osvobozování lidí držených teroristy. Ale v našem případě jsou teroristé stále u moci,“ konstatuje Bjaljacki.
Čtěte také
Běloruský režim se podle něj drží u moci jen díky podpoře ze strany Ruska. Za nejsilnější páku považuje právě ekonomické sankce, které by měly platit, dokud se situace v zemi nezmění.
„Svjatlana Cichanouská je lídryní, která reprezentuje běloruskou společnost, nejen opozici. Ve vězení se mnou byli starší muži, dědečkové, kteří říkali: ‚My jsme volili tu holku, ne Lukašenka.‘ Jeho podpora je minimální, přesto se drží u moci už přes 30 let,“ dodává.
Poslechněte si celý rozhovor v Interview Plus.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
