Julie Hrstková: Rozpočet aneb Česko směřuje k setrvalým schodkům a horším službám státu

V době, kdy bude Česko čelit rychlému stárnutí populace, prudkému poklesu porodnosti, a to vše zarámované do světa, kde padá jedna jistota za druhou, končí volný obchod a převládá populismus.

Čtěte také

Julie Hrstková: Rozpočet 2026. Exploze výdajů, nebo ukázka reality?

Výdaje rozpočtu požírají z naprosté většiny tzv. mandatorní výdaje. Tedy důchody, dávky, odvody, ale také obsluha státního dluhu. I když poroste ekonomika, což je v současnosti největší naděje na zvýšení příjmů rozpočtu, už kvůli stárnutí populace, nulové ochoty k jakýmkoliv změnám a neustálému zadlužování poroste minimálně položka důchody a obsluha dluhu.

Pak jsou tu kvazimandatorní výdaje, kam patří například obrana, u níž už ministryně Schillerová avizovala, že na nějaké závazky vůči NATO Česko rozhodně nemá. Nebo platy veřejných zaměstnanců, kteří jsou z jedné strany cílem útoků politiků ve smyslu „propouštění úředníků zachrání rozpočet“ a z té druhé chráněným druhem té či oné strany, protože zdravotníci, vojáci, policisté i učitelé jsou zapotřebí. Minimálně před volbami.

Jen kosmetické změny

Oproti rostoucím výdajům, kde se manévrovací prostor smrsknul na minimum, tu jsou příjmy. Chtělo by se říci, že tady na rozdíl od výdajů žádné závazky a povinnosti neexistují, ale není to pravda.

Čtěte také

Rod: Schodek 310 miliard je špatnou zprávou. Pro trhy ale bude důležitější rozpočet až na rok 2027

Právě proto, že je manévrovací prostor v případě výdajů tak malý, stala se eroze příjmů vítaným zdrojem uplácení voličů. V minulosti to bylo zrušení superhrubé mzdy, letos je to například přesun platby za podporované zdroje energie domácností a firem na státní rozpočet. Naopak zvyšování daní je v Česku trvalým tabu.

Výsledek je jasný. Rozpočet nejenže nemá ambici být vyrovnaný, ale tím, že je na obou stranách rozvahy extrémně svázaný, není možné, aby k rovnovážnému stavu někdy směřoval. Navíc není pravděpodobné, že by vláda – současná, ale i jakákoliv budoucí, měla velkou ambici něco měnit. Ke změnám samozřejmě dochází a bude docházet, nejvíc ze všeho jim ale sluší přívlastek „kosmetický“.

Řešení ve formě ambiciózních reforem není s ohledem na stávající politickou reprezentaci, a to jak v koalici, tak i v opozici, pravděpodobné.

Jenom návnada

K čemu ale určitě dojde, protože první signály jsou viditelné už teď, je postupná eroze veřejných služeb, která se dotkne všech věkových kategorií. Sociální péče je popelkou už teď a stáří se stává drahým koníčkem, který je skutečně k nezaplacení.

Julie Hrstková|foto:Kateřina Cibulka, Český rozhlas

Zdravotnictví si minimálně na papíře drží svoji kvalitu, nicméně realita ukazuje i tady postupné zhoršování. Jen kvůli neexistenci žebříčků kvality není tak viditelné. Konečně tu je školství, které si stále drží svoje skleněné stropy a elitářský přístup, přestože je z velké většiny placené z veřejných peněz. Snad jen předškolní péče se vyřeší sama – s poklesem porodnosti.

Problém rozpočtu není v samotném schodku, ale v tom, co vlastně naplňuje. Jaký je jeho cíl, respektive jak má Česko vypadat. Nejen letos nebo napřesrok, ale třeba za pět let, což není budoucnost až tak vzdálená. Zatím jen hasí aktuální průšvihy a před volbami slouží jako návnada. Což je na nejdůležitější ekonomický zákon země trochu málo.

Autorka je komentátorka Hospodářských novin