Velký talent, složitý osud. Jaké byly životní role herce Petra Čepka?
Hluboký, klidný a lehce melancholický hlas, civilní herecký projev i schopnost zahrát intelektuály, podivíny nebo morálně zcela rozpolcené postavy – to byl herec Petr Čepek. Jeden z nejvýraznějších českých herců druhé poloviny 20. století, zajímavý nejen svým herectvím, ale i osobností a životním osudem.
Pozoruhodnou biografii Petra Čepka, plnou rozborů jednotlivých divadelních a filmových rolí, napsal divadelní teoretik a historik Jaroslav Vostrý a nazval ji „Petr Čepek. Talent a osud“. Vyšla v roce 1996 a v roce 2004 ji přečetla, zajímavé ukázky z ní vybrala a v pořadu okomentovala Jana Klusáková.
Odchod z DAMU
„Petra jsem znal,“ vzpomíná Jaroslav Vostrý. „Na Petra jsem odborník i jako kamarád. S Petrem jsme toho mnoho prožili. On do jisté míry zosobňoval Činoherní klub, takže tam je to pochopitelné. A pak mě zasáhla jeho smrt a musel jsem se z toho trochu vypovídat, dostat. A přiznám se, že ta knížka byla taky prostředkem, jak se z této události, která mě velmi zasáhla, tak trochu dostat a zjednat si jistý odstup od té bezprostřední emocionální reakce. Ono je to ve mně dodneška.“
Petr Čepek se narodil v září roku 1940 a dětství strávil v Ostravě. V pěti letech přišel o otce, vychovávala ho spolu s bratrem maminka, učitelka hry na klavír. Vyrůstání bez otce ho ovlivnilo, snažil se přebírat jeho roli v rodině. Studoval na DAMU.
Vysokou školu dokončil, ale neabsolvoval. „Tenkrát v roce 1962 se konaly majálesy, kterých se zúčastnili také samozřejmě posluchači DAMU, například Ladislav Mrkvička. Mrkvička byl za své vystoupení, které bylo pokládáno za protirežimní, vyloučen ze školy. No a Petr to prostě jaksi nesnesl a odešel sám,“ říká Vostrý.
VES a Činoherní klub
Na DAMU patřil Čepek k ročníku, jehož podstatná část přešla v roce 1959 do Ostravy, do divadla Petra Bezruče. K představením, o kterých se mluvilo a na která se zdaleka jezdilo, patřili Milenci z kiosku, a také třeba Romeo a Julie.
Vojenská léta strávil Petr Čepek v armádním uměleckém souboru, a to v takzvané skupině VES, Vojenský estrádní soubor, ve kterém s ním byl Jiří Hrzán, Jiří Krampol, Ladislav Mrkvička, Jiří Zahajský a další.
S Jiřím Hrzánem, právě tak jako s Josefem Abrhámem, se setkal hned po vojně v Činoherním klubu. Jiří Zahajský tam přišel ze zaniklého divadla Za branou roku 1972. A Mrkvička s Krampolem tam aspoň hostovali.
V 90. letech Čepek působil na DAMU jako pedagog. Zahrál si v mnoha filmech, včetně několika mimořádně kvalitních.
„Za všechny jmenuji jeho první filmovou roli v Hotelu pro cizince režiséra Antonína Máši, pak hlavní mužskou roli ve Vláčilově filmu Adelheid, syfilitika Pavla Malinu v Herzových Petrolojových lampách a konečně poslední filmovou roli Fausta ve Švankmajerově Lekci Faust. V povědomí většiny diváků zůstane jako černý myslivec z dvoudílné televizní Babičky režiséra Antonína Moskalyka,“ jmenuje Jaroslav Vostrý.
Poslechněte si celé Návraty časem, věnované tentokrát herci Petru Čepkovi.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
