Jak se po „Vítězném únoru“ utíkalo za hranice? Pěšky, nebo třeba ve vagónu s nábytkem

„Komunistický režim znamenal pro mne, když ne smrt, tedy jistě žalář a pro ženu a děti jako osoby buržoazního původu zákaz dalšího studia a nuznou existenci. Rozhodli jsme se, že utečeme do ciziny ve čtvrtek 26. února večer, protože syn Ivo dělal ve středu na univerzitě státnici. Chtěli jsme odjet do Železné rudy a tam na lyžích překročit hranice. Terén jsme tam dobře znali, sněhové poměry byly velmi dobré, takže plán byl snadno uskutečnitelný.“

Čtěte také

Byl Ladislav Feierabend spolupracovníkem nacistů a K. H. Franka?

To napsal v pamětech jeden z nejpozoruhodnějších českých politiků 20. století, Ladislav Karel Feierabend.

Před druhou světovou válkou byl vrchním ředitelem Ústřední jednoty hospodářských družstev Kooperativa a předsedou Československé obilní společnosti. Počátkem protektorátu se stal ministrem zemědělství. V roce 1940 se mu podařilo uprchnout do Londýna, kde se v exilové vládě stal ministrem financí.

Právě jeho podpis nesly bankovky nové poválečné Československé republiky. Ale to bylo také všechno. Byl agrárník, byl člen po válce promptně nepovolené politické strany a do vlasti se v roce 1945 vrátil jako persona non grata. Přestoupil ke straně národně socialistické, což mu příliš nepomohlo.

Letadlo, nebo lyže?

Tisíce nic netušících lidí se na konci února 1948 procházely po Praze, snad v brzkém očekávání jara, posedávaly v kavárnách, chodily na rande a se vzrušením, nebo naopak lhostejně četly noviny, možná s myšlenkou, co to tamti nahoře zase vyvádějí.

Čtěte také

„Bez lásky a lidskosti, bez soucítění člověka s člověkem nic neobstojí.“ Přemysl Pitter zachránil 800 dětí

Stovky jiných, vytipovaných a už před Únorem tajnou policií sledovaných lidí věděly, že domů se mohou vrátit jen na okamžik, jen postranními uličkami a skrytými cestami. Jen na skok, aby si doslova svázaly svých nezbytných pět švestek a hledaly, kde nechal tesař díru.

„Ve čtvrtek 26. února jsem viděl z novin, že nová Gottwaldova vláda je vládou komunistů a jejich přisluhovačů z druhých stran. Dopoledne jsem spálil všechny písemnosti, které by mohly kohokoli ohrožovat. A sotva jsem skončil svůj úkol, přišli dva studenti, Ivovi kamarádi, s nabídkou, že nás celou rodinu dopraví za hranice letadlem. Naznačili, že pilot bude donucen změnit směr svého letu a přistát v Německu. Byl jsem dojat starostí těchto mladých mužů o naši bezpečnost, ale přechod na lyžích, pro nějž jsme měli už vše připraveno, se mi zdál jistější,“ pokračuje ve vzpomínkách Ladislav Karel Feierabend.

Jeho rodina nakonec odešla do emigrace až 8. dubna 1948. V Návratech časem si poslechněte, jak přechod hranic probíhal, a uslyšíte i další dva příběhy přechodu hranic. Rovněž v dubnu 1948 utekl lidovecký poslanec Bohumír Bunža, který se schoval v nákladním vlaku ve vagónu s nábytkem, a až v dubnu 1951 odešel za hranice humanista Přemysl Pitter, který se na cestu vydal pěšky.