Petr Holub: Babiš ve Vídni. Řízková diplomacie slavila úspěch
Kolem návštěvy Andreje Babiše (ANO) ve Vídni poprask nenastal. Rakouská média se omezila na publikaci minutových videí, na kterých kancléř Christian Stocker zmínil, že se s českým kolegou skoro na všem shodli, jen nemůže souhlasit s atomovým programem, který Česko rozjíždí. Na stejných videozáznamech Babiš odmítl zodpovědět otázku, která se týkala konfliktu tuzemských ústavních činitelů.
Takřka by z toho šlo odvodit, že vztahy s jižním sousedem jsou v pořádku. Nejsou spory, není o čem mluvit. Nikdo se ani příliš nerozčiluje, že tuzemský premiér může posílit blokační tandem v rámci Evropské unie, tedy osu Budapešť-Bratislava.
Rakušan Čechovi nevěří
V kontextu obvyklých česko-rakouských vztahů to lze dokonce označit za mimořádně dobrý výsledek. Hlavní zásluhu na tom má Babiš. Jak známo, Čechy a Rakušany dělí dosud živé resentimenty, které se týkají společných dějin.
Čtěte také
Češi se dodnes ve školách učí, jak jsme tři sta let trpěli pod habsburskou, rozuměj rakouskou nadvládou. Z pohledu Rakušanů se Češi v rámci monarchie civilizovali, dospěli slušné kulturní, ekonomické i politické úrovně, vděční za to však nebyli, protože právě jejich zrada rozvrátila společný stát.
Tyto negativní emoce mají výdrž a transformují se do novodobé politiky – do již zmíněných sporů o atomové elektrárny, které staví Česko, anebo o dividendy, které si rakouské banky působící v Česku posílají domů.
Prostě Rakušan Čechovi nevěří, Čech mu splácí stejnou mincí, a v nejlepším případě spolu prohodí pár nicneříkajících frází. Babiš se Stockerem však o něčem konkrétním mluvili.
Společný postup
Český premiér má totiž nezanedbatelnou výhodu, že je rodilý Slovák a česko-rakouské animozity mu musí být srdečně lhostejné.
Čtěte také
Navíc se zachoval tak, jak se na turistu z východu sluší, když si večer před návštěvou v kancléřském paláci zašel na vyhlášené řízky do restaurace pár ulic za Svatoštěpánským dómem. Kdo ocení vídeňskou kuchyni, s tím se dá mluvit také o něčem důležitém.
Kancléř Stocker se rituálně distancoval od atomových elektráren, v dalších energetických otázkách se ovšem šéfové dvou středoevropských vlád prý shodli. Není divu, mají totiž shodné zájmy. Obě země mohou využívat levné energetické zdroje – čím jsou Česku atomovky s již odepsanými investičními náklady, tím jsou Rakousku vodní elektrárny.
Ovšem elektřina pro domácnosti i firmy je drahá, protože ji jednak určuje společný trh s Německem, jednak emisní povolenky z Bruselu. S tím nic nenadělá žádná izolovaná země, proto je lepší se na společném postupu vůči Bruselu i Berlínu dohodnout, i když nás jinak dělí nepřekročitelné historické přehrady.
Postoj k migraci
Jižní sousedé také rádi mluví o tom, že se jejich země vymkne evropské migrační politice a nastaví mnohem tvrdší pravidla umožňující po trumpovsku nepohodlné cizince odsunout.
Jak ovšem tento týden v deníku Die Presse upozornil proslulý historik Lothar Höbelt, ani tento plán se neprosadí bez toho, že se za stejné požadavky v Bruselu postaví také Češi, Maďaři a pokud možno i někdo další.
Liberálům se nemůže, byť nevyřčená dohoda nad takovými tématy líbit. Srozumění kancléře a premiéra má přesto jeden perspektivní rozměr. S Rakušany se navzájem rádi nemáme a kdo ví, kdy to bude lepší.
To však neznamená, že nemůžeme společně oprášit pravidlo, na kterém dlouhá desetiletí stála a prosperovala Rakousko-uherská monarchie, tedy pravidlo „účel světí prostředky“. Pokud se spolu představitelé obou zemí naučí mluvit, mohou se dohodnout i na jiných tématech.
Autor je reportér serveru Seznam Zprávy
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
