Do domů Bedřišky nemá teď smysl investovat, zní z Ostravy. Místní nabízí, že domky opraví i odkoupí
Dělnických kolonií z poválečné doby je v Česku ještě plno, postupně ale mizí. Ostravská Bedřiška se ovšem proslavila tím, jak zarputile za ni její obyvatelé bojují a jak nekompromisně tamní radnice prosazuje plán na její likvidaci. „Vybaví se mi rodinná atmosféra, pomoc, to, že místní stojí při sobě,“ popisuje studentka Klára, podporovatelka kolonie. „Je tam blízko silnice, ale je tam i příroda. Působí to vesnicky a bezpečně.“ Kdo a proč chce Bedřišku zbourat?
Kolonie takzvaných finských domků původně určených pro horníky je ve správě obvodu a v majetku města. To před osmi lety přišlo s projektem na obnovu. Když se ale na ostravské radnici vyměnilo vedení a v čele usedl primátor Jan Dohnal (ODS), plány se změnily.
Čtěte také
„Nedává smysl rozvíjet tu lokalitu podle původní studie. Abychom dokázali lokalitu naplnit a dostat tam 500 obyvatel, tak se bavíme o rekonstrukci a dobudování inženýrských sítí. Co se týče rekonstrukce těch finských domků, nemá smysl investovat do bytového fondu, který je dnes v takovém stavu,“ vysvětloval bourání domků.
Zánik kolonie prosazuje taky radnice městské části Mariánské Hory a Hulváky v čele se starostou Patrikem Hujdusem (nez.).
Jenže proti se postavili obyvatelé Bedřišky a získali podporu veřejnosti včetně studentky Kláry, která působí v iniciativě Bludičky pro přírodu. Na střeše jednoho domku se usadili aktivisté a skoro měsíc blokovali jeho demolici. Za komunitu obyvatel se postavil i prezident Petr Pavel. Nic z toho ale domek nezachránilo.
V lednu 2026 ovšem úředníci magistrátu shledali, že demolice v Bedřišce nebyla v souladu se zákony. Postoj vedení města to ale nezměnilo a starosta Hujdus věří, že demolice budou pokračovat. „Uvidíme, jak se to podaří vysoutěžit a získat demoliční výměr,“ říká.
Dva návrhy obyvatel Bedřišky
V domě číslo 8, na jehož střeše seděli aktivisté, bydlel Kristián Červeňák. Ze stavby zbyla jen polovina. „Když už to bourali, měli to nějak zabezpečit, věděli, že ve druhé polovině bydlí lidé,“ zlobí se.
Žít v napůl zbořeném domě je v zimě složité. „Máme tu plíseň, člověk to tak dobře nevytopí,“ popisuje Červeňák.
Radnice nabízí jeho rodině s dvěma dětmi náhradní byt, Červeňák má ale smlouvu podepsanou až do roku 2029. „Když vím, že to tady mám jen na tři roky, nechce se mi tady do toho investovat,“ dívá se kolem.
Na Bedřišce má rád, že si lidé navzájem pomáhají. Odejít jinam je pro jeho rodinu složité už proto, že má romský původ. „Můžete být slušný, můžete mít peníze v kapse, ale nedostanete bydlení. Majitel může být dobrý, ale dají lidé v domě petici a on nás bude muset vyhodit,“ obává se.
V Bedřišce dosud stojí 19 domků s bezmála padesátkou obyvatel. Většina z nich chce zůstat. „Bývalo dobrým zvykem, že se s lidmi mluvilo. Za poslední čtyři roky to ale přestalo, když jsme se postavili na odpor,“ přibližuje mluvčí lidí z Bedřišky Eva Lehotská.
„Máme samozřejmě zájem, aby situace neeskalovala. Nabízíme městu a obvodu dvě varianty, které jsou podle nás řešením veškerých problémů,“ říká. „Buď odkup obydlených domů, které si na vlastní náklady spravíme. Anebo právo stavby, kdy by domy i pozemky zůstaly městu, ale my bychom mohli po dobu desítek let domy opravovat. A pak by se to vrátilo městu, ale v lepším stavu.“
Obě řešení by podle ní přinesla městu peníze, nikdo s ní o tom ale nejedná. „To nás překvapuje. Pokud je rozhodující ekonomická stránka v jejich zájmu, tak by to mělo být v jejich zájmu,“ vzkazuje místním politikům.
O budoucnosti Bedřišky se bude jednat ve čtvrtek 19. února, kdy se sejdou starosta Hujdus, primátor Dohnal, obyvatelé Beřišky a odborníci na bydlení na plánovací dílně.
Poslechněte si celé Zaostřeno.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
