Nová pravidla zvýší efektivitu Sněmovny, věří Nacher. Richterové vadí pokračování nepředvídatelnosti

11. únor 2026

Vládní poslanci chystají novelu sněmovního jednacího řádu. Měla by omezit časy projevů poslanců a zrychlit třeba projednávání třetího čtení. Místopředseda sněmovny Patrik Nacher (ANO) připouští, že ani modernizace nemůže zabránit obstrukcím: „Když někdo bude mít motivaci zdržovat, tak se vždycky nějaká cestička najde.“ Šéfce pirátských poslanců Olze Richterové vadí, že ani po úpravách nebude možné předvídat, kdy jednací den skončí.

Zamezí chystaná novela jednacího řádu Sněmovny problémům, které se táhnou v podstatě už dekády? Tedy louhotrvajícím obstrukcím a nekonečným projevům poslanců, které se třeba někdy ani netýkají projednávaných témat?

Patrik Nacher (ANO): Já si myslím, že úplně ne. Je to snaha zefektivnit chod na základě zkušeností právě z poslední dekády, jak říkáte. Ale vždycky to bude nakonec na politicích. Když někdo bude mít motivaci zdržovat nebo obstruovat, tak se vždycky nějaká cestička najde.

Čtěte také

To znamená, že je to kombinace efektivnějšího, modernějšího jednacího řádu s vůlí politiků. Myslím, že je nemožné koncipovat jednací řád tak, aby možnost zdržovat nebo obstruovat byla na nule. To je prostě nemožné.

Je to tak, že novela přináší efektivnější a modernější jednací řád? Nicméně, jak jsme slyšeli od pana Nachera, úplně se obstrukcím zabránit nedá.

Olga Richterová (Piráti): Úplná modernizace to není. A to nás mrzí, protože tam není prvek předvídatelnosti.

To, co kritizujeme jako Piráti a proč jsme chtěli novelu jednacího řádu, proč jsme ji i sami předložili, je, že dnes je to pro zaměstnance, pro všechny, kteří zajišťují technický chod Sněmovny, obrovsky náročné. Netuší, kdy Sněmovna ten den skončí. Může to být v sedm večer, může to být v devět a někdy to je i o půlnoci.

Když to shrneme slovy, že má být moderní Sněmovna family friendly, že má být možné v ní pracovat a současně mít rodinu a třeba o někoho pečovat, tak tohle novela nezaručuje.

Čtěte také

A ještě jeden aspekt. My jsme spoustu těch věcí normálně podpořili, byli ve shodě, že se mají třeba omezit časově přednostní práva a tak dále. Ale on z toho jako úplně vyvolená persona vyvstává předseda Sněmovny, který dostává neomezené přednostní právo. 

Tomio Okamura v minulosti řečnil skoro 11 hodin v kuse, bez 16 minut. Na tom chci ukázat, že to nepůsobí jako promyšlené řešení, které by mohlo nést étos efektivní moderní Sněmovny. Je to spíš, jako kdyby pejsek s kočičkou pekli dort.

Jestliže se omezuje jednací doba ve třetím čtení návrhů zákonů ve středu do 19 hodin a v pátek od 9 do 14, tak je, nebo není to vlastně dostatečně předvídatelná novelizace, pane Nachere?

Nacher: My tam dokonce to třetí čtení rozšiřujeme. Mohlo by se projednávat ve středu do devatenácti hodin, , abychom zefektivnili jednání třetího čtení. Tam je možné jednat jenom ve středu a v pátek, nemůžeme si zvolit, kdy chceme.

S předvídatelností toho, kdy má končit jednací den, já částečně souhlasím. Ale ono to v zásadě nejde. Je to reakce na průběh toho jednání. Potřebujete mít možnost ty věci dojet.

Čtěte také

Připomenu, že v minulém volebním období jsme měli, tuším, 27krát jednání přes noc. A byla to reakce koalice na to, že jsme obstruovali. Řeknu to otevřeně, je to tak.

Opozice něco dělá, koalice reaguje – a teď jde o to, aby to nebylo tak, že si opozice třeba vezme pauzy a koalice by neměla možnost prodloužit jednací den.

Když už jsme se dotkli předvídatelnosti a řekněme většího komfortu pro zvolené zástupce lidu - tak v čem tkví teď v této novele ta kvalitativní změna, co se týče například sladění pracovního a rodinného života? Je tam vůbec posun?

Richterová: Podle mě není. Proto jsme jako Piráti navrhovali to konkrétní řešení. Patrik Nacher říkal, že to v zásadě nejde. My jsme přišli s návrhem, aby v jednacím řádu bylo zakotveno, že se o prodloužení jednání hlasuje do určitého časového limitu. Aby se to hlasovalo třeba do 13 hodin. To už se dá odhadnout průběh toho dne.

Předvídatelnost by byla přinejmenším v tom, že by člověk kolem jedné hodiny věděl, jestli to večer bude po sedmé, nebo nebude.

Nestálo za to, aby navrhovatelé ještě tu novelizaci upravili? Chci se vrátit k tématu postavení žen poslankyň, protože ty stále v naší společnosti mají o něco složitější postavení při slaďování práce s rodinným životem.

Nacher: Mně by vůbec nevadilo, kdyby to bylo do nějakého časového limitu. Nicméně by to v praxi potom tu věc podle mě neřešilo. Výsledkem by bylo, že koalice, ať už jakákoliv, by preventivně prodloužení nahlásila hned ráno. Sice by to všichni věděli, ale co kdyb\ jednací den byl rychlý?

Předseda Sněmovny bez limitu

Od opozice zaznívá, že novela je v bodu výjimky pro časovou limitaci přednostního práva pro předsedu dolní komory ušitá na míru Tomiu Okamurovi (SPD). Není to přehnaná kritika?

Richterová: Návrh není nijak odůvodněný. Předseda Sněmovny má oprávněně výjimečnou pozici. Ale co se týče řízení Sněmovny, není praktický důvod, proč by měl mít tuto vyvolenou pozici. My jako opozice nebudeme mít šanci reagovat na vystoupení člena vlády, ale on ano. My tady nemluvíme o tom, že by obstruoval vlastní jednání, ale bude mít extra možnosti.

Čtěte také

Pane Nachere, má mít předseda Sněmovny výsadní postavení?

Nacher: Já na to nemám silný názor. Když bude politická dohoda napříč, nechť se to změní. Já to na rozdíl od kolegyně neberu personálně. Já to beru funkčně – jako jsou členové vlády, prezident, tak je předseda Sněmovny a Senátu.

Troufám si říct, že předseda Sněmovny jako třetí nejvyšší ústavní činitel by tuto možnost neomezenou měl mít bez ohledu na to, kdo je to v této chvíli. Ale není to za mě nejdůležitější bod.

Je cílem novely omezit práva opozice, jak tvrdí Richterová? Do jaké míry současní vládní poslanci vycházeli z návrhu svých předchůdců? Poslechněte si celé Pro a proti.

autoři: Lucie Vopálenská , vvr
Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.