„Za chalupu grunt!“ Češi odcházeli na Volyň za lepším životem, čekaly je ale dřina a za války teror

Levná půda a na několik let úleva od daní – to byly hlavní taháky, kterými car Alexandr II. lákal od roku 1868 české obyvatelstvo na Volyň. „Byli to sedláci z Moravy a Čech. Přicházely celé rodiny,“ popisuje ředitel Post Bellum Mikuláš Kroupa. „Češi přinesli do té oblasti mnoho nového. Třeba chmel, protože byli vynikající ve vaření piva.“

Jednou z novinek, kterou Češi na Volyni zavedli, bylo hnojení. Jiří Hoffman vzpomínal pro Paměť národa na to, jak se ukrajinští sedláci chodili ptát, co to Češi házejí na pole a proč to tak smrdí. Z legrace si pak chodili čuchat k českým bramborám, jestli nejsou cítit po hnoji.

Zdejší česká škola byla před válkou plná dětí|foto:Tomáš Vlach, Český rozhlas, Český rozhlas

Kotel národností

Volyň byla mnohonárodnostní. Vedle sebe žili Poláci, Ukrajinci, Židé a Němci. Česká menšina se ale držela stranou od veškerých etnických, národnostních i náboženských rozepří.

Čtěte také

Židé, Ukrajinci, Poláci i sovětští zajatci. Oběti druhé světové války ve Volyni připomínají už jen němé kříže a zarostlé hřbitovy

V září 1939 napadlo Německo Polsko a začala druhá světová válka. Do volyňské oblasti vstoupila Rudá armáda. Následovala násilná kolektivizace a terorizování polského obyvatelstva. Další hrůzy přinesla německá nadvláda, která trvala od července 1941. Nejen nacisté ale na Volyni rozpoutali teror.

„Co seš? Čech, nebo Polák? Takhle se banderovci ptali,“ vyprávěl Paměti národa Jaroslav Peterka, který se narodil na Volyni v roce 1925. „Řekl jsem jim, že jsem Čech. A oni mi řekli: ‚Tak běž domů. Proč utíkáš? My chytáme Poláky.‘ Vraždili Poláky.“

Jaký byl osud židovského obyvatelstva na Volyni? A jak se volyňští Češi zapojili do bojů druhé světové války? Poslechněte si nové Hlasy paměti s novinářkou Lucií Korcovou a ředitelem Post Bellum Mikulášem Kroupou. Celý díl najdete v audiozáznamu.