Ondřej Soukup: Když jsou na obou stranách stolu špioni
Z jednání o míru na Ukrajině, která začala ve Sjednocených arabských emirátech, přicházejí opatrně optimistické zprávy. Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj prohlásil, že se podařilo vyřešit hned několik zásadních problémů a že dohoda o bezpečnostních garancích pro Ukrajinu je velmi blízko.
Podobné hlasy zaznívaly i z americké strany a dokonce i obvykle velmi rezervovaný mluvčí Vladimira Putina Dmitrij Peskov řekl, že výsledky jsou pozitivní a jednání budou pokračovat tuto neděli.
Čtěte také
Přirozeně, podobných výroků jsme již za minulý rok slyšeli celou řadu, počínaje tím nejslavnějším od Donalda Trumpa, že zastaví válku během 24 hodin hned po svém zvolení americkým prezidentem. A následně po dalších a dalších setkáních, kdy Moskva zatvrzele opakovala mantru o odstranění prvotních příčin konfliktu, ať pod tím myslela v daný okamžik cokoliv.
Ale existuje jeden důvod k velmi mírnému optimismu, a tím je sestava ruské a ukrajinské delegace. Obě totiž vedou šéfové vojenských rozvědek. Známější je Kirillo Budanov, který je sice nyní šéfem kanceláře ukrajinského prezidenta, ale ještě nedávno velel vojenské rozvědce HUR a to velmi úspěšně.
Realita na frontě
Osobně velel operaci, během které byl výrazně poškozen Kerčský most, vedoucí na Krym. A operace Pavučina, během které ukrajinské drony, ukryté v kamionech, atakovaly čtyři vojenská letiště po celém Rusku, bezesporu vstoupila do dějin diverzních operací.
Čtěte také
Ruskou delegaci zase vede Igor Kosťjukov, který od roku 2018 šéfuje ruské vojenské rozvědce, která je všeobecně známá pod zkratkou GRU. Tedy té služby, která má na svědomí například výbuchy ve Vrběticích nebo otravu bývalého špióna Sergeje Skripala a jeho dcery v anglickém Salisbury. A která měla na starosti v prvních dnech velké války na Ukrajině likvidaci ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského a dalších klíčových lidí v Kyjevě.
Proč je to dobrá zpráva? Protože jsou to lidé, kteří se znají. Právě vojenské rozvědky odpovídaly za výměny válečných zajatců a zjevně fungují jako určitý záložní komunikační kanál. Za druhé, vědí, jaká je realita na frontě. Nemusí opakovat mantry politiků o neustálých vítězstvích a likvidaci statisíců protivníků během bojů o nějaké městečko na Donbasu.
A co je možná nejdůležitější. Nikdo tyto jestřáby nebude obviňovat z přílišných ústupků, sympatií vůči protivníkovi nebo nedej bože zrady.
Rozhodně to neznamená, že mír je blízko. Rusko pokračuje ve svých snahách prorazit ukrajinskou frontu a současně zlomit morálku ukrajinského obyvatelstva útoky na energetickou infrastrukturu. Ale rozhodně jde o výrazný pokrok od dob, kdy ruskou delegaci vedl bývalý ministr kultury a propagandista Vladimir Medinskij, který rozhodně neměl pravomoci rozhodovat naprosto o ničem.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
