Příběhy lidí, měst a krajiny. Poslouchejte cyklus Zapomenuté regiony
Zapomenuté regiony: „Osoblažsko je malý zázrak. Když se obce vezmou za ruce, přestanou být malé,“ míní manažerka
Slovo Sudety vzbuzovalo v Čechách po celá poválečná poněkud temné asociace. Území, táhnoucí se od západních Čech až po severní Moravu a Slezsko, obývané převážně Němci, přišlo v roce 1938 o Čechy, a o sedm let později se karta obrátila a pryč museli Němci. Světová válka, už druhá za 20 let, spolu s výměnou obyvatelstva musela zásadně poznamenat život v těchto oblastech. Jak se dnes žije na moravsko-slezském pomezí a v jednom z nejzapadlejších koutů České republiky?
Historii Bruntálu a okolních vesnic poznamenaly komplikovaná dějiny 20. století a zejména česko-německý rozchod způsobený nacismem a 2. světovou válkou.
Podpora nacismu byla v pohraničních oblastech koncem 30. let vysoká, ale mělo to i své objektivní příčiny: na fanatický obdiv vůči nacistickým soukmenovcům se zadělávalo po celou dobu první republiky.
Češi a Němci – konfliktní a opatrné sousedství
Jak podotýká Igor Hornišer, historik a vedoucí útvaru památkové péče muzea v Bruntále:
„Po vzniku Československa místní Němci očekávali, že budou žít v jakési autonomní německé oblasti. Což se nestalo, a navíc na místa státních zaměstnanců na Bruntálu nastoupili převážně menšinoví Češi. Kamenem úrazu se staly třeba státní zkoušky z češtiny, které řada Němců po první světové válce neudělala a tím přišla o místa ve státní správě.“
Přesto nebylo soužití většinových Němců s českou menšinou v meziválečné době bez naděje na úspěch a nebýt hospodářské krize, která do republiky vtrhla počátkem 30. let a na kterou tvrdě doplatilo právě pohraničí se svou orientací na průmysl, leccos se mohlo vyvinout jinak a lépe.
„Po odeznění hospodářské krize můžeme i v místním tisku pozorovat jakýsi příklon k Československé republice, třeba v případě oslav narozenin prezidenta Masaryka,“ dodává Igor Hornišer.
Laskavý továrník, který nemusí do odsunu
Za svou podporu Hitlera (který město navštívil na své triumfální cestě pohraničím 7. října 1938) ovšem po 2. světové válce bruntálští Němci tvrdě zaplatili. Valná většina musela po květnu 1945 do odsunu, ale našly se i výjimky, například mohl zůstat majitel místní textilky Emmerich Machold.
Čtěte také
„Za války se tu vyráběly mimo jiné látky pro vojenské uniformy a Macholdova továrna využívala práci židovských vězeňkyň z Osvětimi. Po válce pak vydaly svědectví, že se k nim Macholdova rodina chovala poměrně lidsky a Machold také zabránil jejich návratu do Osvětimi,“ uvádí historik Hornišer.
Bruntál po válce zcela změnil svou tvář, stejně jako okolní vesnice. Nově příchozích nebylo zdaleka tolik, aby to vyvážilo úbytek německého obyvatelstva. Vylidnily se celé vesnice a samo město Bruntál se částečně vylidnilo – po 2. světové válce ztratilo kvůli odsunu čtvrtinu obyvatel. V průběhu 50. až 70. let ztratilo svou dosavadní historickou tvář. Město obepnul věnec panelových sídlišť, náměstí zůstalo kupodivu divokých přestaveb ušetřeno.
Osoblaha jako dědictví socialismu
To padesát kilometrů severněji ležící městečko Osoblaha dopadlo o poznání hůř. Má ovšem jedno prvenství – stalo se prvním městem osvobozeným Rudou armádou na našem území. Stejně jako v Bruntále tu ovšem na konci války žili Němci, dá se tedy mluvit spíš o dobytí městečka, ve kterém nezůstal doslova kámen na kameni.
Německé jednotky se tu v březnu 1945 zuřivě bránily dalšímu postupu Sovětů, aby tak zdržely frontu alespoň o pár dní či týdnů a umožnily tak německému civilnímu obyvatelstvu utéct dál na západ.
Osoblaha se trochu podobá Bruntálu v tom, že její vstupní branou jsou paneláky z 80. let, původně postavené pro státní statek Osoblaha, tedy místní zemědělský podnik socialistické velkovýroby.
Sestěhovaní nájemníci
Už cestou z osoblažského náměstí ke škole, kterou vede Marian Hrabovský, nemůžete minout Park osvobození, ve kterém se nachází i malý památník bojů 2. světové války – dělo namířené k nebi.
Památník je umístěný uprostřed malého sídliště, kde bydlí většinou nájemníci sestěhovaní do Osoblahy z různých měst severní Moravy a Slezska. Děti z těchto převážně romských rodin navštěvují v Osoblaze školu, která díky tomu dokáže udržet počet žáků na přijatelném čísle.
Osoblažskou základní školu tak v současnosti navštěvuje 119 dětí, což ovšem při počtu jedenácti tříd není vysoké číslo. Škola navíc podle svého ředitele (a zároveň zakladatele místního muzea) Mariana Hrabovského neustále bojuje s tím, že musí složitě zjišťovat a aktualizovat odhady, kolik dětí například reálně nastoupí do školy na začátku školního roku. I fluktuace žáků je tu velká a dosahuje i několika desítek dětí ročně.
Když úzkorozchodná dráha zachraňuje kraj
Na konci náměstí v Osoblaze má svou kancelář Petra Řezníčková Kunovská, projektová manažerka Mikroregionu Osoblažsko, který vytváří životaschopnou laboratoř vzájemné spolupráce a pomoci městům a vesnicím Osoblažského výběžku.
Sdružení tvoří 13 městeček a vesnic, které spojenými silami pracují na rozvoji celé oblasti a navzájem si pomáhají, jako například při povodních roku 2024. Za necelý rok dokázaly tyto obce dokonce převzít do své gesce provoz na místní úzkorozchodné železnici z Třemešné ve Slezsku do Osoblahy.
Unikátní dráha postavená na konci 19. století zpočátku přepravovala především cukrovou řepu. Dnes vozí převážně turisty, o prázdninových víkendech je v čele vlaku parní lokomotiva.
Velkou zkouškou pro celý výběžek byly povodně v roce 2024, ale přinesly i velký zážitek solidarity – do sídla Mikroregionu v Osoblaze přicházela mimořádně štědrá pomoc z celého Česka, jak finanční, tak ve formě přímé pomoci při odklizení škod a obnově infrastruktury.
„Osoblažsko je malý zázrak. Pořád se tu děje něco nového. Loni se u nás v obci Liptaň po mnoha letech otevřelo kino, i když ho nemáme vybavené digitální technikou a musíme si vystačit s klasickými filmy. Osoblažsko našlo svůj hlas i v rámci prezentace na sociálních sítích. A i ty povodně nám nakonec paradoxně pomohly, protože se o nás víc ví. Obce tady na Osoblažsku jsou opravdu malé, ale pokud se obrazně řečeno vezmou za ruce, malé být přestanou,“ dodává Petra Řezníčková Kunovská.
Mohlo by vás zajímat
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
