Petr Honzejk: Lživé billboardy nejsou trestné. Ale o „zločin“ přesto jde
V předvolební kampani se lhát může. Respektive lhaní v kampani nelze v principu považovat za trestný čin. Takto lze číst výrok pražského státního zastupitelství, které odmítlo zahájit trestní stíhání kvůli lživým billboardům hnutí ANO.
Na verdikt se můžeme podívat ze dvou úhlů, přičemž jeden bude jednoznačně souhlasný, ale druhý přeci jen nějakou tu pochybnost přidá.
Čtěte také
Nejprve v rychlosti o co šlo. Hnutí ANO vyvěsilo billboardy s Petrem Fialou a sloganem „nejhorší premiér na světě“. Odvolávalo se přitom na průzkum agentury Morning konzult. Ta skutečně měla v žebříčku lídrů Petra Fialu na posledním místě, ovšem jen z 23. zkoumaných zemí. A vzhledem k tomu, že na světě je států uznaných OSN celkem 195, je jasné, že billboard ANO nebyl jen zavádějící, ale přímo pomlouvačný a lživý, protože se snažil vytvořit představu, že průzkum zjistil něco, co nezjistil.
Objevilo se trestní oznámení pro pomluvu, které podal bývalý člen rady České televize Zdeněk Šarapatka a státní zástupce ho – jak už řečeno odložil. S argumenty, že “takové výroky použité v rámci počínající předvolební kampaně automaticky požívají vyšší míru ochrany a nelze je kriminalizovat” a že “Petr Fiala je veřejnou osobou, která musí být schopna unést větší míru kritických výroků než například soukromá osoba.”
Čtěte také
S výrokem státního zástupce lze obecně souhlasit. Tahat do politických kampaní a třeba i drsných a urážlivých výměn mezi politickými konkurenty, policií a soudy je nesmysl. Každý ví, že ve volebních kampaních se lže tak často, až to vypadá, že lhaní je samotnou esencí kampaní.
Nezvýšíme daně! Ten a ten je nejhorší na světě! Ten a ten není na straně Česka, ale na straně Ruska! Za nás bude pivo za deset korun a vejce za kačku! Politikům se od úst práší víc než ze špatně uhašené skládky a kdyby měly všechny lži řešit soudy, nedělaly by nic jiného až do dalších voleb, kdy by mohly začít nanovo.
Kvalitativně nová úroveň lhaní
Jenže přeci jen je tady druhý pohled. Jedna věc jsou bájivá tvrzení, o tom že po volbách nějaká partaj něco udělá, nebo co naopak nikdy neudělá. Ať už to tvrdí v rámci pozitivní kampaně o sobě („ó jak jsme skvělí!“), nebo v rámci kampaně negativní o konkurentech („toto jsou nepřátelé lidu!“).
Čtěte také
To je prostě univerzální politický folklór. Ovšem, pokud si nějaká partaj začne k očernění protivníka vymýšlet vlastní data a věšet je na billboardy, je to takříkajíc jiný level. Ano, mnohem horší.
Samozřejmě i tady platí, že kriminalizace by byla nesmyslem. Ale je k zamyšlení, kam se dostáváme, když už se v kampaních bez mrknutí oka nejen fantazíruje, ale přepisuje se i realita. Začínají se používat vymyšlená „fakta“, která mají nahradit skutečnost. Sledujeme tady nenápadný nástup kvalitativně nové úrovně lhaní, což se nemůže obejít bez následků.
Demokratická politika se tím nejen dále polarizuje, ale rovnou se odpojuje od reality. Což může v důsledcích pouze akcelerovat likvidaci důvěry v ní, jako v něco, co je nejlepší metodou správy věcí veřejných. A zvýšit poptávku po „něčem jiném“, z čehož, vzhledem k dějinným zkušenostem, naskakuje husí kůže.
Lživé billboardy tedy sice nejsou zločinem v trestněprávním slova smyslu. Ale o zločin na demokratické politice jde beze vší pohyby.
Autor je komentátor Hospodářských novin
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
