Anna Strnadová: Volyňská rapsodie. Vůně půdy, nekonečná dřina a sny o blahobytu. Osudy volyňských Čechů na pozadí dvou světových válek
První Češi přicházeli na ukrajinskou Volyň ve druhé polovině 19. století za příslibem úrodné půdy. Tu sice skutečně dostali, ale v podobě vykáceného lesa. Museli tak nejdřív z budoucích polí a hospodářství vykopat těžké pařezy a zemi si teprve připravit.
Příchozí Češi se k tvrdé práci postavili čelem, na úrodné černozemi se jim dařilo často líp než místním Ukrajincům a ze zemljanek, ve kterých na začátku bydleli, postupně vystavěli statky a hospodářství.
Anna Strnadová ve své knize přesně popisuje každodenní boj, dřinu, ale i radosti členů rodin volyňských Čechů, navíc v těžkém období dvou světových válek. Zvlášť období 2. světové války s sebou přineslo všudypřítomný strach, ať už zde vládli Ukrajinci, Poláci, Němci, nebo Rusové.
Ve dne do domácností přicházeli němečtí nacisté, nebo Sověti – podle toho, kdo byl v obsazené oblasti zrovna u moci – pro příděl potravin, které si z pozice moci uzurpovali.
Čtěte také
Noční bušení na dveře pak znamenalo nájezd banderovců, kteří obsadili okolní lesy a přišli si pro svůj kus másla, kořalku, ale i maso nebo oblečení.
Po narukování českých hospodářů do války, zůstaly na práci na poli i v domácnosti, hlavně ženy. Bez pomoci, jen s dětmi. S každodenními třeba i nočními nájezdy důstojníků a partyzánů se musely vyrovnávat samy.
Po válce se proto mnoho volyňských Čechů upnulo k reemigraci, od které si slibovali jistou půdu a snazší život v Čechách s tekoucí vodou, elektřinou a bez neustálého strachu z nechtěných návštěv.
Chvíle klidu a naděje, které upírali k budoucnosti, vzaly brzy za své, resp. po událostech roku 1948, kdy jim jejich těžce vydřenou půdu i zvířata komunisté – navíc často i násilím – vyvlastnili.
Celé čtyři týdny můžete poslouchat premiérovou Radioknihu, románovou kroniku, kterou autorka založila na pečlivém výzkumu rodinné historie.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
