Jaroslava Janáčková: Příběh tajemného psaní. O pramenech a genezi Babičky

Autorkou monografie Příběh tajemného psaní je literární historička Jaroslava Janáčková. I ona má letos jubileum – 90. narozeniny.

Narodila se 24. listopadu 1930 v Havlíčkově Borové. Většinu profesního života spojila s katedrou české a slovenské literatury FF UK, kde jí byla v roce 1992 udělena profesura. Zabývá se dějinami české literatury 19. století, od 90. let se věnuje životu a dílu Boženy Němcové.

Nejstarší fotka spisovatelky Boženy Němcové v Česku (Muzeum Chodska v Domažlicích)|foto:Zbyněk Schnapka, CNC/Profimedia

Kromě knihy Příběh tajemného psaní (2001) publikovala soubor studií Božena Němcová. Příběhy – situace – obrazy (2008) a podílela se na vydávání autorčiny korespondence.

Němcová a její inspirace

Janáčkovou však zajímá Němcová v procesu tvorby. Když po pohřbu jejího syna Hynka vyhledal Němcovou pověřený úředník v bytě v Ječné ulici, přistihl ji, „jak píše u stolu, a to beze stop jakéhokoli tělesného neduhu“. To stojí v policejním hlášení z 31. prosince 1853. Byla přistižena „při činu“.

Snad právě začínala psát prózu, která vyšla pod názvem Babička (1855). Rukopis se nedochoval. Janáčková přesto neodolala pídit se „v tkáni textu a v nemnohých výrocích o něm“ po tom, z čeho a jak dílo na dějinné a kulturní křižovatce vyrostlo.

Pátrá po okolnostech psaní a jeho fázích, po tom, jaký vliv na promýšlení a komponování Babičky měla autorčina komunikace s českými a moravskými hegelovci – přáteli Hanušem, Helceletem, ale i Bratránkem, Klácelem, Šemberou.

Jak její vesnické povídky souvisejí s tvorbou George Sandové? Jak se navzájem ovlivňovali Němcová a Erben? A kdo ještě zná knihu olomouckého profesora porodnictví Františka Mošnera Pěstounka (1851) a dokáže posoudit, co z ní Němcová do své Babičky převzala? Zaposlouchejte se do nové Radioknihy a dozvíte se víc.