Nobelova cena
Je zajímavé, že Muhammad Junus nedostal Nobelovu cenu za ekonomii, ale za mír. Ne že by zdůvodnění Nobelova výboru nebylo v pořádku - oceněný bangladéšský bankéř nepochybně svým projektem drobných půjček chudým prokázal službu míru, demokracii a lidským právům. Také je asi dobré, že cenu za mír nedostal nějaký politik, jak tomu často bývá, když se někde dojedná, že po sobě lidé přestanou střílet kvůli jiným politikům.
Výbor chtěl asi svým rozhodnutím naznačit, že Junus, přezdívaný Bankéř chudých, není pouhým ekonomem, který dostal dobrý nápad. Sám laureát navíc své ocenění vnímá jako "fantastickou zprávu pro všechny chudé země a všechny chudé lidi na celém světě", což naznačuje, že sám sebe také nevnímá jako geniálního ekonoma. Kdyby jím ale nebyl, nevzniklo by 1.200 poboček banky Gramín a systém mikroúvěrů by se nerozšířil do více než sto zemí světa.
Muhammad Junus před třiceti lety neuvažoval o tom, jak vydělat peníze, ale jak pomoci lidem, kteří umírali hlady. Na rozdíl od bankéřů, kteří půjčují peníze pouze těm, kteří je už mají, hledal způsob, jak půjčovat na drobné podnikání chudým, negramotným rolníkům a diskriminovaným ženám. Jednoduchý systém s minimální administrativou spočívá v tom, že úvěry dostávají malé skupiny lidí, kteří závisejí na platební disciplíně svých společníků, takže pojistkou, že dluhy budou splaceny, jsou osobní vazby. Drtivá většina úvěrů, které jsou z pohledu bankéřů ty nejrizikovější, je splácena. Možná příliš jednoduché na "Nobelovku" za ekonomii. Kdyby ji ale Muhammad Junus dostal, třeba by to další ekonomy inspirovalo k úvahám, jak se dobrat smysluplného a úctyhodného zisku.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
