Niger: hledání vody

Do rámce státu se spojilo mnoho původně na sobě nezávislých říší s vlastní historií. Ve 12. století založili lidé z nejpočetnější národnosti Hausa na západě dnešního státu říši městských států Gobir. Ta odolávala útokům muslimských Songhajců a nájezdnických Tuaregů ze severní pouště, a taky nátlakům z říší Mali a Kánem-Bornu. Teprve v 19. století všechny ovládli nomádští Fulbové a tím převzali i moc nad transsaharskou obchodní cestou.

Roku 1900 však získali navrch Francouzi a území připojili k Francouzské západní Africe. Kolonii Niger zakládají v roce 1922 a zároveň sem migruje více úředníků a vojáků, aby zpacifikovali povstalecké Tuaregy. Roku 1958 však byla vyhlášena autonomní republika, plná nezávislost Nigeru přišla 3. srpna 1960. Vazby s Francií zůstaly přesto dost silné a to nejen z hlediska obchodu. Stále převládá dovoz z Francie, potažmo z Pobřeží slonoviny. Zemi však hodně ovládají vojenské puče, třeba v letech 1996 a 1999 nebo i v únoru 2010, což přináší nestabilní prostředí.

Nejen proto patří Niger mezi nejchudší země světa. Lidé zde pobývají v pásmu Sahelu, kde jsou někdy nucení migrovat ze lepšími podmínkami života, spojenými s vodou a půdou. Existuje výrazný rozdíl mezi dvěma částmi území. V pouštích na severu vládne nomádské pastevectví dobytka, v úrodném údolí řeky Niger a okolo jezera Čad v jižní části žije 95 % obyvatel. Zemědělství slouží výlučně k vlastnímu zásobování, devět desetin obyvatel je tak vázáno na srážky, díky nimž může být obdělatelná i šestina území. Jinak zde vládnou hlavně migrující kobylky a sarančata.

Lidé z Nigeru do ciziny příliš často nemigrují.jpg|foto: Fotobanka stock.xchng

Hausové tvoří přes polovinu obyvatelstva v místech, kde leží nejdůležitější města jako Niamey, se silnou vazbou na Hausy v Nigérii. Žijí zemědělským způsobem života a někdy je posouvají migrace, spojené s vysycháním území. Podobně na tom je nilosaharská skupina obyvatel, Džermové a Songhajci, kteří tvoří přes pětinu počtu lidí. Žijí na východě Nigeru, poblíž Čadského jezera na území bývalých silných říší a často bývají pastevci. Desetina osob patří k Fulanům-Fulbům, kteří bývali vládnoucí skupinou, protože si podřizovali místní zemědělce.

Tuaregové tvoří necelou desetinu obyvatel. Vrchol jejich imigrace přišel v 17. století a mířili směrem na Kánem-Bornu. I dnes jsou často nuceni migrovat za uživením přes velké prostory pouště. Nutně tak narážejí na ostatní národy Nigeru. Proto vedou boje s vládou, třeba kvůli nucenému usidlování na území a potřebě vody pro svá stáda. Pořád se ale starají o část dopravy, vlastní karavany vedou přes poušť i proto, že se první železnice v zemi teprve buduje (hustota silnic je taky malá). Žijí však okolo nejkrásnější části písečné Sahary, přírodní rezervace Tenéré, ke které patří i barevné pohoří Air, která přitahuje turisty.

Devět desetin obyvatel jsou muslimové, převážně jde o sunnity. S původními misionáři islámu je spojeno mnoho migrací, na dnešní území mířili přes poušť už od 11. století. Taky je dnes častá migrace různých súfijských bratrstev, stejně jako wahhábitů. S aktivitou skupin napojených na al-Kajdu se spojují náboženské vzpoury v 90. letech, stát ale zůstává sekulární, i když militaristicky zaměřený. Animistické a křesťanské menšiny jsou jen okrajové. Přesto je francouzština úředním jazykem a po zemi se pohybuje 10 000 Francouzů.

V zemi se nejčastěji migruje kvůli vodě|foto: Fotobanka stock.xchng

Tři čtvrtiny obyvatel Nigeru zůstávají negramotní. Prakticky nikam proto nemigrují, natož aby do zdejšího suchého území bez přístupu k moři mířili nějací sousedé. Odhaduje se však, že je až 800 000 lidí ještě skrytě ve stavu otroctví a časté je tak jejich tajné uprchlictví. Všechny národnosti někdy využívají návštěv příbuzných kmenů za hranicemi u sousedů, hlavně u Hausů a Fulbů v Nigérii a Tuaregů v Mali, Čadu a Alžírsku. Bohatství země zůstává spíš v přírodních kráskách a nerostech. Vývoz uranové rudy míří pořád do Francie, do místního zlata, kamenného uhlí a fosfátů však čím dál častěji investuje Čína. Co to zemi přinese, je otázkou času.

Seriál Svět a migrace vysíláme v magazínu o světě, jeho rozmanitosti a problémech Sedmý světadíl.