Nic moc stávka

Jenže - ono je to ve finále pořád "pět" čili jedno.Demonstrace železničářů, zaměstnanců finančních úřadů, lékařů a zemědělců zapůsobila dost matně.

Odboráři se tlačí do pootevíraných dveří ještě dřív než někdo projeví přání je zabouchnout. A navíc, projevují při tom všechno možné, jen ne nějaký přehnaný cit pro skutečný dopad jejich požadavků. Chtějí po vládě zvýšení platů pro osm set tisíc státem vyplácených zaměstnanců, zvýšení tarifů pro kvalifikovanější profese, větší zdanění podnikatelů.

Vláda, jak jinak, projevila vstřícnost ohledně zvýšení platů, takže tam se odboráři mnoho "nechytají". Zvýšení tarifů kvalifikovanějších profesí je problematika tak široká, že se jí jakákoli vláda může tzv. "konstruktivně" věnovat dlouhé roky a pomalým zvyšováním různých pohyblivých složek mezd vyčarovávat optická zlepšení, na kterých nedůsledné vyjednávání a nepřesvědčivé protestní akce nic nezmění. Požadavek většího zdanění podnikatelů pak zavání otevřenou řevnivostí - kromě superbohatých podnikatelů a živnostníků, kteří by tak nejspíš mohli být nějakým terčem pro existenčně nespokojené státní zaměstnance, existuje ještě skupina podnikatelů, nejspíš většina, která se naopak může cítit současným zdaněním škrcena ve svém rozletu. A to už vůbec není řeč o podnikatelích, kterým se třeba momentálně moc nevede, současné daňové odvody jim situaci nijak nelepší, a pro které by povinná minimální daň byla posledním hřebíčkem do živnostenské rakve. Dále - za současné situace, kdy vláda ještě ani neschválila návrh na reformu veřejných financí je trošku iluzorní si představovat, že hodně ne-masivní odborářský protest nějak ovlivní průběh jednání kabinetu.

Navíc - protesty proti záměrům současné vlády udělat cosi rázného se špatně se vyvíjející situací veřejných financí jsou, mírně řečeno, opožděné. Stoupající deficit nejen rozpočtu není jednoznačně dílem té současné vlády, která jen dostává na veřejný frak. Je spíše dílem v posledním nejméně desetiletí z tzv. "odpovědných" míst ostře napadané, avšak ve skutečnosti (více či méně skrytě) praktikované "třetí" hospodářské cesty, speciálně domácké verze zavedení tržního hospodářství za současného udržování různých socialistických standardů.

To, že ve státních výdajích hraje špatnou, za to však obrovskou roli spotřeba za provoz státu, o tom žádná. Je ale těžké si představit, že vláda nějak pohne s královskými normami odměňování špičkových představitelů státu - a nemám na mysli nejvyšší státní a ústavní činitele, nýbrž řadu doplňkových prebend pro špičkové zaměstnance státu, jakými jsou například členové Parlamentu. Jeden z nejnovějších příkladů nabízí páteční MfD, když čtenáře seznamuje se zvláštním druhem poslaneckého cynismu. Někteří z poslanců ze severomoravského kraje totiž prolétali za rok 2002 nějaké dva a půl miliónu mezi Ostravou a Prahou, prý ve snaze ušetřit pro "své" voliče dvě hodiny času navíc. O dvě hodiny delší by totiž pro ně bylo bezplatné cestování první třídou po železnici.

Říkám to tu proto, že zatím jen řečnicky, nikoli skutečně silné protivládní protesty mohou za předpokladu, že by reforma veřejných financí neměla této vládě projít, vést k jejímu předčasnému pádu. Zaplesá potom nad tím odborářské srdce?

A teď přijde trocha demagogie: Reformu veřejných financí totiž bude muset uskutečnit každá případná další vláda, kdyby nechtěla, aby stát jako celek zbankrotoval. Kromě stávek je pak nejúčinějším nástrojem, který veřejnost v rukou v otázkách správy veřejných věcí má, jsou volby. Ty by se - po pádu vlády - odehrály. Předčasné.

Při volbách se dá ovlivnit to, jaké bude složení příslušných státních a ústavních institucí - a ty, vážení odboráři, pak určují jaká budou pravidla při zacházení se státními financemi. Ovšem tuhle vládu, jakož i všechny vlády předchozí, si zvolili občané, včetně těch, kteří k volbám nešli.

Tak proti čemu se tu vlastně protestuje? Proti tomu, že si tzv."neumíme vládnout"? Nejspíš ano.

V pondělí se má uskutečnit další odborářský protest. Tentokrát k němu zve nejsilnější odborářské seskupení v zemi, Českomoravská konfederace odborových svazů. Co se asi dozvíme nového?