Nezasloužená pověst velociraptora?

11. září 2009

Obrovský dráp velociraptora podle nové studie nesloužil k párání kořisti, ale k docela prozaičtějším účelům - především šplhání po stromech.

Dravý dinosaurus Velociraptor se díky filmu Jurský park těší pověsti obávaného zabijáka. Paleontologové mu ji ale příliš nepřejí. Skoro ve všech článcích věnovaných velociraptorům najdeme upozornění, že filmová verze byla značně předimenzovaná, a skutečný dinosaurus byl velký jen jako krocan. Ve filmu velociraptoři lovili ve smečkách - což je asi pravda - a k zabíjení kořisti používali dlouhý srpovitě zahnutý dráp na druhém prstu zadních končetin.

Paleontologové z Manchesterské univerzity, kteří studovali biomechaniku pohybu velociraptora, teď ale přišli se zcela jinou interpretací jeho "zbraně". Už dříve zjistili, že drápy nebyly natolik ostré, aby jimi velociraptor mohl svou oběť efektně rozpárat. Další studium biomechaniky končetin přineslo poznatek, že drápy by bez problémů unesly váhu těla dinosaura při šplhání. Paleontologové proto přišli s následující teorií: velociraptoři šplhali po stromech a svou kořist přepadali z výšky. Drápy zaťaté do hřbetu obětem znemožňovaly útěk a velociraptorům poskytly čas na to, aby kořist zdolali kousáním.

Podle článku na stránkách New Scientist s touto myšlenkou jiní paleontologové příliš nesouhlasí. Zdůrazňují, že podobnými drápy disponovaly i mnohem větší druhy - například šestimetrový Utahraptor a Achillobator- u kterých si lze šplhání po stromech představit jen obtížně.

autor: Martina Otčenášková
Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.