Nezapomínejte na důchody, než bude pozdě

Z čeho pak budeme žít je další úvahou, která se vytěsňuje. Nejspíš budeme mít nějaký důchod, ale lepší na to nemyslet, protože stejně nebude stát za mnoho.

Zhruba takový je většinový postoj Čechů k vlastnímu stáří a koneckonců mu nejde nic vytknout. Je to osobní záležitost a ať se člověk připravuje nebo nepřipravuje, stejně zestárne. Ovšem stejně netečný přístup k důchodům je vážnou ekonomickou chybou. Z jednoho prostého důvodu: tady jde o peníze, které odvádíme do společné státní pokladny už dnes. Jejich osud by nás tedy měl zajímat.

Už při letmém pohledu na systém je vidět, že funguje značně pozoruhodným způsobem. Zároveň se připravuje reforma, která hodlá naše peníze opět velmi pozoruhodně přerozdělit. Pravděpodobně bude schválena a zahájena v nejbližších letech, či jak se někdy říká, v nadcházejícím volebním období. Dnes se ale na její byť jen rámcové podobě nemůže shodnout vznikající vládní koalice, především premiér Petr Nečas s ministrem financí Miroslavem Kalouskem.

Na povážlivou situaci důchodového systému začal po letošních volbách upozorňovat profesor Jaroslav Vostatek z Vysoké školy finanční a správní. Připomíná, že se v Česku nedodržuje úplně základní pravidlo všech důchodových systémů. Buď jde o systém sociálního pojištění, anebo systém sociální podpory.

V případě pojištění na důchod má systém následující pravidla: každý platí pojistné jako určitý podíl ze svého platu, počítá se však jen do přesně určeného stropu, jakým může být například trojnásobek průměrné mzdy. Později bere důchod, který odpovídá částce vložené do systému během aktivního života.

Sociální podporu ve stáří vyplácí stát bez ohledu na dosavadní příjmy toho kterého člověka. Financuje se z daní a každý bere zhruba stejně.
V Česku se hovoří o pojistném na důchod a skutečně se odvádí 28 procent z hrubé mzdy. Strop je na šestinásobku průměrné mzdy. Ovšem vyplácejí se velmi rovnostářské penze, které nemají významný vztah k tomu, co člověk do systému odvedl.

Proto je jistě rozumné připravovat reformu. V první řadě by ale měla respektovat zásadní rozlišení mezi sociálním pojištěním a sociální podporou. Právě to nedodržuje reformní návrh tzv. druhé Bezděkovy komise, který slouží jako podklad pro přípravu vládní reformy.
Bezděkův návrh ponechává aktuální systém beze změny: občan odvádí pojistné a ve stáří dostává státní podporu. Jenom ze systému ubírá zhruba sedminu peněz, které se pak ukládají do kapitálových fondů. Tyto peníze mají spravovat soukromé společnosti a později z nich vyplácet podle pojistných pravidel druhou část důchodu. Autoři návrhu vlastně nevysvětlují, proč by měly tyto peníze spravovat právě soukromé společnosti. Nutit občany zákonem, ať platí soukromým společnostem je přitom mimořádně sporný moment.

Ve svém přístupu k důchodům se chovají velmi neracionálně nejen jednotliví Češi, ale také celá česká společnost. Státní důchodový systém vznikl povrchní transformací přídělů rozdělovaných důchodcům komunistickým režimem a udržuje jeho nedostatky. Bezděkova komise vychází z modelu, který získal mezi finančníky podporu v devadesátých letech, který se ale málokde používá, podle dostupných informací jen v Chile, na Slovensku a v Maďarsku. Přirozeně má zastánce u velkých pojišťovacích společností, zatím ale neprokázal, že je opravdu výhodný také pro běžné občany.

S důchody se zachází podle pravidla, že se zkrátka nějak musí vyřešit, ale nějak moc o nich raději přemýšlet nebudeme.

Dokladem diletantství v přístupu k důchodům je i verdikt ústavního soudu, který se odvolal na zákonné předpisy, že se v Česku na důchod pojišťujeme. Soudci proto žádají, ať důchody lépe odpovídají zaplacenému pojistnému už napřesrok, což se ale bez důkladné reformy nedá uskutečnit. Vláda se proto chystá snížit stropy pojistného na trojnásobek průměrného platu a tím jakoby nesrovnalost vysokých odvodů a nízkých důchodů „vyřešit“.

Proto je dobře, že koaliční smlouva neobsahuje žádný jasný plán důchodové reformy. Vzniká tak prostor, aby se o penzích začalo mluvit na skutečně odborné úrovni. Začít s reformou se musí ihned, než se ale pustit do nesmyslné akce, to je lepší rok počkat a při tom skutečně vážně přemýšlet.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.