Než hlasovat o rozpočtu, to raději Peru

Na Znojemsku přišlo v prvním kole doplňovacích voleb nějakých patnáct procent oprávněných voličů, v Praze 4 ke dvaceti procentům. Nemyslím, že z nízkého zájmu voličů se dá vyčíst cosi jako nedůvěra k Senátu, jako spíše naprosto úchvatný odpor veřejnosti proti arogantní moci.

Přijde mi, že v zásadě ještě nezkušený občan nově demokratického státu prostě nerozlišuje důležitost jednotlivých voleb do jednotlivých institucí, a navíc hrubě podceňuje možnost, kterou mu volba poskytuje.

S tím se nejspíš nic nezmění až do chvíle, kdy se tento odpor vůči účasti na volbě projeví (konečně) radikální proměnou struktury politické reprezentace. Troufám si odhadnout, že proměnou ve prospěch komunistů.
Pak možná voličům dojde, že něco prošvihli.

Nicméně - politická scéna, resp. její představitelé prostě dennodenně poskytuje veřejnosti nespočet důvodů, pro které s tím tak vysoké procento spoluobčanů nechce mít nic společného, byť by to byl jen letmý dotek prostřednictvím účasti na volbách.

Nedovedu si totiž představit jiné zaměstnání, než v tzv. "politice", do kterého by zaměstnanec nebyl nucen docházet, navíc v okamžiku, který je pro zaměstnavatele klíčový.

Nastojte! V době, kdy sněmovna hlasuje o rozpočtu (člověk si skoro nedovede představit nějakou jinou srovnatelně důležitou položku v každoroční poslanecké "práci") se sociálně domkratičtí poslanci Laštůvka a Šulák, doprovázení komunistkou Konečnou a zástupcem ODS Nájemníkem, vydali na desetidenní cestu do Peru a do Argentiny. Další komunista, místopředseda partaje Exner odcestoval na Kubu.

Jako občanovi je mi celkem "šuma-buřt", že jim jejich cestování předem schválili k tomu příslušné partajní výbory. Na druhou stranu mi ale nedochází, proč je, pro budoucí chod státu, důležitější jejich výlet do jižní Ameriky než práce na rozpočtu, který je úhelným kamenem dalšího tříštění politické scény. Že jede jeden komunista na Kubu, z toho mě hlava nebolí. Tamní režim má na kahánku, tak je nejspíš zapotřebí ještě na poslední chvíli navštívit staré kamarády, než půjdou (po revoluci, která jistě přijde) po právu do vězení. Ale cesta dvou sociálních demokratů, společně s lepou komunistkou a jejím opozičním kolegou z ODS do jižní Ameriky, to zavání - jak to říct - hodně bizardním poslaneckým "párováním", navíc v exotické cizině. Zdůvodnění jejich cesty, slovy poslance Laštůvky, že jižní Amerika je zatím poměrně opomíjená část světa a přitom je to kontinent, který má perspektivu je opravdu dojemné. Navrhuji, s ohledem na podobné vymlouvací schopnosti, vyslat napříště tak polovinu sněmovny na Měsíc, který též a hladce splňuje kritéria opomíjenosti a perspektivnosti.

Všechno se to děje před očima voličů a ve vypjatě předvolební době. V té souvislosti je mi záhadou, jak to, že i hodně naštvaný občan není schopen zajít do volební místnosti a když už nemůže volit podle svého gusta, zavolí alespoň někoho, kdo mu není vyloženě proti srsti? Tak by to bylo, podle mého, normálnější.

Námitku, že by tím hrozil vpád relativně nezkušených lidí do tzv. "politiky", odmítám. Jediné, co by se při takto rozumné volbě mohlo přihodit je to, že by z politiky vypadla řada lidí, kteří své povolání vykonávají za souběžné neúcty k vlastní práci a nevšímavosti vůči svému poslání, kterým je - promiňte, že to tak trochu trapně opakuji - služba společnosti.