Nevydařená hra na pravdu a lásku

Moudrému rabínovi Sidonovi stačilo k odpovědi jediné dvoupísmenové slůvko NE, ostatní své více méně stejné mínění rozmělnili do odpovědí rozvitějších. Celkový výsledek byl však téměř jednomyslně a téměř absolutně negativní, což do značné míry onen Havlův zkratkovitý program z listopadu 1989oslabuje.

Zdá se však, že chyba tohoto základního hesla je už někde ve značné neurčitosti oněch čtyř pojmů, na nichž to celé stojí. Ponechcme zatím stranou druhou polovinu a z té první se nejdříve zamysleme nad slovem zdánlivě nejméně problematickým - tedy "láska". Jako na potvoru téhož dne kdy Hospodářské noviny vyšly pod Havlovým jakoby šéfredaktorstvím, vysílal druhý program České televize pořad o prostituci, převážně takové té nóbl, klubové, ne tolik o té sprosté pouliční. Ale ať tak či onak, dobře víme, že dámy provozující tuto "práci" se nenazývají nikdy podle mne jediným správným českým slovem, které, podobně jako jeho německý ekvivalent, má pěkně jadrné "r" uprostřed. O to častěji se to opisuje líbezným dvojslovím "kněžky lásky". Zde tedy ono druhé slovo z Havlovy paroly označuje vskutku lásku jako trám. Ale jsou i mnohem jemnější nuance, které ideální obsah slova "láska" relativizují a sám Václav Havel jako literát dobře ví, kolikrát se láska zvrhává ve vášeň a pak dost často i v ono další slovo z druhé části hesla - totiž v nenávist, navíc mezihrami nesčetných lží.

Ovšem ze všeho nejproblematičtější je první slovo onoho hesla, které s optimistickým slovesem "vítězí" je vetkáno i do látky vlajek československých a českých prezidentů. Zde stojí za připomenutí, že prezident Beneš u vědomí, kolik uhodilo, dal v únoru 1948 tuto vlajku sejmout z hradního stožáru a nedovolil, aby byla vyvěšena nad sídlem jeho následného doživotního domácího exilu v Sezimově Ústí. Ale když 14. června 1948 byl na Pražský hrad přiveden přes svatovítskou katedrálu s Te Deem slouženým samým kardinálem Beranem podivně bohumilý Klement Gottwald a na stožár opět vylétla stará dobrá prezidentská vlajka, byl docela na místě lidový vtip, že z hesla Pravda vítězí zmizela čárka na "i", čímž se dosti pozměnil i jeho obsah - tedy "Pravda vítězí". Pro mne osobně se to projevilo ještě téhož dne večer, kdy mě Gottwaldovi vítězi přišli zavřít..

Jak známo, to heslo o vítězící pravdě pochází od husitů, kteří tam ovšem měli ještě třetí slovo - tedy, že pravda boží vítězí, čímž se pravda té sloganové pravdy ještě více zkomplikovala, neboť není bůh jako bůh, jak se i dnes téměř po šesti stech letech přesvědčujeme. Sám Hus pak zejména ve svých listech z kostnického žaláře vymýšlel na slovo pravda různé variace, které si můžeme přečíst kolem dokola pražského Husova pomníku na Staroměstském náměstí. Mně osobně se třeba vůbec nelíbí varianta "Pravdy každému přejte", což striktně vzato připouští, že by pravdy mělo být dopřáno i Hitlerovi či Stalinovi, jakož i těm, kteří se ještě dnes k jejich "pravdám" hlásí. Takže za mnohem správnější a užitečnější pro slušný život lze považovat jinou Husovu sentenci - totiž "V pravdě poznané stůjte". Bohužel ani to se nedaří vždy dodržet i těm nejčestnějším lidem jako byl třeba Masaryk, pokud šlo o jeho postoj k Rakousku-Uhersku. Ale toto správné Husovo heslo by nás alespoň mělo chránit od příliš rychlého otáčení na obrtlíku, což, myslím, dnes nejvíce ohrožuje onen pocit vítězství skutečné pravdy, jejíž pravost dříve či později dokážeme nahlédnout anebo aspoň instinktivně vytušit.

Sám Václav Havel v minulosti mnohokrát řekl, že jednou otevřeně promluví o svých politických chybách, omylech a možná i proviněních. Zatím, ani pět let po skončení své prezidentské funkce se k tomu nemá. Měl by si však uvědomit, že zamlčováním věcí obecného zájmu se více blíží lži než pravdě a své hlavní heslo tím sám do značné míry devalvuje. I to možná přispívá k tristnímu výsledku ankety nad jeho heslem, z dob, kdy jsme se zbavovali komunistické lži a nenávisti.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .
Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .