Nevinen - od jaké funkce počínaje?
Tak nám všem končí období té "trapné nejistoty", kdy jsme si mohli - podle naturelu a podle politických náklonností - více či méně myslet, že někdejší premiér Stanislav Gross možná jaksi nejasně financoval koupi luxusního barrandovského bytu.
Podle sdělení mluvčího Nejvyššího státního zastupitelství Pavla Foltána totiž tento orgán nebude přezkoumávat předchozí rozhodnutí pražských státních žalobců, kteří prošetřování okolností koupě Grossova bytu odložili. Nejvyšší státní zastupitelství neshledalo důvod k tzv. "kontrole skončené věci".
Pražští policisté v mezičase - a rovněž tak i příslušní státní zástupci - předtím opakovaně došli k závěru, že se expremiér Gross nedopustil ani krácení daní ani jiného trestného činu či přestupku. A je to!
Celá věc tedy - jak tvrzeno - řádně prošetřena, prozkoumána, odložena. Jen pro pořádek tedy připomeňme, co všechno je na této pozapomenuté kauze normálního. Nastojte: svého času se tehdejší premiér Gross dostal pod tlak jak opozice, tak i médií, neboť vskutku neuměl vysvětlit a doložit, kde před několika lety vzal milión a dvě stovky tisíc korun, které měl údajně použít jako zálohu na čtyřmiliónový barrandovský byt. Stanislav Gross se tehdy celonárodně a televizně dušoval, že nic špatného neudělal, na byt mu prý půjčil strýček Vik. Načež se přišlo na to, že strýček Vik ty peníze nikdy našetřit nemohl, i oznámeno tedy, že i strýček Vik si na to půjčil od neznámých příbuzných z ciziny. Dobře. Jenže vzápětí oznámil národům jistý Rostislav Rod, že on půjčil panu Grossovi 900.000,- Kč, avšak směnku již prodal šéfovi neparlamentní strany Česká pravice Milanu Simkaničovi. Ten směnku dramaticky zlikvidoval - a tím to celé mělo skončit.
Skončilo to ovšem tím, že Stanislav Gross po této smršti překvapivých vysvětlení původu oněch peněz musel odstoupit z funkce předsedy vlády. A nyní je celá ta věc prohlášena oficiálně za normální, ukončenou a čistou.
Musím se přiznat, že to (abych nezevšeobecňoval) na mně osobně nepůsobí nějak obzvlášť dobře. Neustále mám takový divný pocit, že za těmi klikatými vysvětleními je přece jenom cosi divného. Nicméně - musím se pokusit uvěřit nálezům nezávislých orgánů činných v trestním řízení a nějak se s tím smířit.
Pro normálního smrtelníka se, jistěže i díky těmto nejnovějším závěrům Nejvyššího státního zastupitelství, z toho začíná vynořovat poměrně stabilní a jasně narýsované schéma. Přidejme ještě dva další novější případy:
Vzpomeňme na nedávno (bez soudů) očištěného Jiřího Čunka. Jeho kauzu se sice podařilo vynalézavými kličkami, které vypadají, jako by proběhly v účinné synergii řady státních orgánů a institucí, odsunout. Nicméně se nepodařilo odstranit onen nehezký a těžký nános podezření, že případ lidoveckého předsedy je přece jenom řízen více státními (čtěmě: vládními) zájmy, než slepou spravedlností. Cosi o tom vypovídá i nejnovější informace, že klíčová svědkyně Čunkovy údajné korupční aféry, jeho někdejší sekretářka Marcela Urbanová, podala stížnost na stát a na jeho orgány u evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku. Stěžuje si na postupy státního žalobce Salichova, který o ní veřejně a pochybovačně hovořil, a tím mohl kauzu ovlivnit; stěžuje si na Salichovova nadřízeného, který s postupem Salichova souhlasil; stěžuje si na postup Ústavního soudu, kam se odvolala, který se však pro nesplnění formálních náležitostí odmítl její stížností zabývat - avšak, jaksi opomněl jí o nesplnění těch formalit informovat. Tak uvidíme, co tomu ve Štrasburku řeknou.
Anonymem nedávno z trestných činů osočený vicepremiér Martin Bursík byl očištěn dříve, než se stihl vrátit z oteplovací konference na Bali. Samozřejmě, že celá veřejnost bezvýhradně věří nálezům příslušných orgánů činných v trestním řízení. Jenže, případ je ještě moc čerstvý, stín té "trapné nejistoty" tam stále zůstává.
Nabízí se ale takové globální, generelní řešení: pojďme se dohodnout - a Parlamentem by to nejspíš projít mohlo - aby prostě politici byli zákonem od jistého stupně funkčního zařazení prohlášeni předem za nevinné. Ono je to v průběhu výkonu jejich funkcí stejně jedno - a kdyby náhodou něco nekalého učinili, ať se tím veřejnost trápí až, když už bude po všem, až budou ze svých funkcí pryč a za vodou. Byly by to pro všechny - pro ně, i pro nás - ušetřené přinejmenším nervy...
Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .
Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.