Neuvěřitelné!

12. prosinec 2002

Ve středu se poslanci Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky poštěkali jako malí kluci. Nebylo by to nic divného, podobná divadelní představení se odehrávají na stejném místě častěji. Tentokrát však šlo o věc, která má důležitost prvního řádu. Šlo o vstup do Evropské unie, resp. o podmínky, které jsou pro vstup vyjednány.

Kdyby šlo o nějakou akademickou debatu o základním rámci a směřování vyjednávání o vstupu do Unie, nejspíš by celá hádka, procházející (jak se říká) "napříč politickým spektrem" mohla obejít bez valného zájmu veřejnosti.

Jenže ta hádka nastala minutu před dvanáctou, a jak se zdá, vzhledem k tomu, jaké podmínky byly pro Českou republiku pro vstup do EU vyjednány, nejspíš i nějakou tu hodinu po dvanácté...

Je - podle mého - naprosto neuvěřitelné, že poslanci ve středu v Parlamentu předvedli naprostou, celkovou a všeobecnou neznalost problematiky přístupových rozhovorů k Evropské unii. Řada z nich se divila jako nějací malí uličníci, cože to čeští vyjednavači udělali, jak je možné to či ono...

To se snad jenom zdá! Jednání s Evropskou unií přece nebyla tajná a neprobíhala jen v rozmezí několika dní před zahájením rozhodujícího summitu v Kodani. Poslanecká sněmovna má - přinejmenším - svůj zahraniční výbor, který by nejspíš, alespoň někdy, mohl vyvíjet nějakou jinou než turistickou činnost.

Jak je možné, že se najednou ukazuje míra toho, jak Poslanecká sněmovna nesledovala činnost příslušných odborníků ministerstva zahraničí, pověřených vyjednat za celý stát podmínky vstupu? Jak to, že nějaký konkrétní výsledek - konkrétně nejnižší obnos v přepočtu na jednoho obyvatele v peněžních kompenzacích - byl nejen veřejnosti, ale i poslancům předložen až pár hodin před tím, než bude v Kodani nejspíš schválen příslušným grémiem Evropské unie?

Jak to, že poslanci - alespoň podle toho údivu, který ve středu vyjevovali nad stavem vyjednávání - naprosto selhali v tom, co je jednou z náplní jejich poslanecké práce, totiž v kontrole činnosti vlády? Podle toho, jak vyděšení byli při zjištění podmínek vstupu do EU, kterým (podle jejich zkratkovitých vyjádření) navíc ani dobře nerozumějí, se člověku ani nechce domýšlet výsledek všelidového hlasování, v němž by občané za nějaký půlrok měli rozhodnout o vstupu či nevstupu do unie.

Najednou se ukazuje, jak pracuje a v minulých letech pracovala - česká diplomacie. Ta dosáhla významného úspěchu tím, že se její bývalý šéf, exministr zahraničí Jan Kavan nechal zvolit za předsedu vlaného shromáždění OSN. To byla vskutku brilantní ukázka zákulisního lobbování, tedy umění, kterého se (jak nyní zjišťujeme) nedostávalo našim vyjednavačům s Evropskou unií.

Zmatený výraz současného ministra zahraničí, když překotně vysvětluje v krátkých televizních vystoupeních, jak to vlastně se stavem přístupových rozhovorů je, je pravděpodobně jen přesným odrazem zmatku, který nový šéf české diplomacie má, co se zahraniční politiky týče. Neboť - vzpomene si ještě veřejnost na to překvapení, když se při jednáních o složení nové vlády před pár měsíci najednou ukázalo, že novým ministrem zahraničí touží být (a nakonec se jím i stane) do té doby neznámý diplomat a nijak nevyprofilovaný odborníka na zahraniční záležitosti Cyril Svoboda?

Pravda je, že nářek nad tím, jak málo toho o Evropské unii víme - a to jak málo toho ví veřejnost i její politická reprezentace - je přímo úměrné našemu zájmu o řešení složitých společenských (a tím tedy celostátních) problémů.

Zahraniční politiku a její směřování známe jen z frází - nyní sklízíme úrodu frází, které se tváří jako odpovědi na důležité otázky. Nebo: vojenská strategická doktrína se rodí už třináct let (a začneme se o její nový obsah zajímat a v případě - nedej Bože - nějakého vojenského konfliktu?) Nebo - diskutujeme o tom, jak se bude na Hradě vyjímat ten či onen, aniž by se před tím (a termín odchodu Václava Havla je znám léta dopředu) ve společnosti odehrála široká debata o tom, co od hlavy státu můžeme a chceme požadovat.

Shrnuto - je to jak denní zkušenost s podvodnými řemeslníky. Zeptáte se jich zda umí postavit dům, a oni - protože si myslí, že když umí postavit jednu zeď, nebude stavba domu o nic těžší - vám na to kývnou. Novostavba pak moc dobře nevypadá.

Umíme si tedy vládnout? Podle čeho to budeme soudit? Umíme si vyjednat rovné podmínky v evropském prostředí? Podle čeho to budeme soudit?

autor: Martin Schulz
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.