Netečná veřejnost - zábavná kampaň

Je vidět, že evropské téma příliš neleží na srdci jedněm ani druhým. Politikům tam leží asi o něco víc než řadovým občanům, jinak by nevyjížděli do terénu. Ale zase ne tolik, aby snaživě zdolávali bariéru občanského nezájmu.

Nahlédneme-li do našeho národního mudrosloví, jistě tam najdeme zdůvodnění takového postoje, neboť lepší vrabec v hrsti než holub na střeše, bližší košile než kabát a co tě nepálí, nehas. - Našli bychom tam i jiné formulace, například o schopnosti vidět dál než na špičku nosu, ale takových je tam míň než těch prvých. - Že by nám věkovitá zkušenost nevelkého vnitrozemského národa vštípila jistou nedůvěru k širému světu za humny? Včetně Evropy?

Jenom v tom to asi nebude. Nezájem veřejnosti se týká i docela významných témat domácích, např. Senátu. Kdo chtěl, mohl se opakovaně přesvědčit, že ve srovnání s dolní komorou ta horní - i při svých omezených možnostech - rozhodovala uvážlivěji, že senátoři debatují věcněji, kultivovaněji, a že se tam nedělají legislativní zmetky. Ale občané si prostě kdysi nechali namluvit jistými politiky a jim nakloněnou žurnalistikou, že Senát je zbytečný. A při tom už zůstalo. K volbám do senátu se prostě nechodí, jsou nezajímavé. Stejně jako volby do EP.

Výjimečně se předvolební mítink vydařil, když ho pořadatelé obohatili prvky pouťové atrakce nebo lidové veselice. Zajímavým pokusem vyburcovat netečnou veřejnost je prezentace kandidátů v televizi. Někoho možná překvapila její duchaprázdnost. Domnívám se, že je to záměr. Že agentury, na něž se kandidáti a jejich strany obrátili, mají realistickou představu o vnímavosti široké veřejnosti. Proto vyřídily objednávku po způsobu televizní reklamy na prací prášek nebo jogurt a vsadily na zábavnost. Význam, myšlenka, racionální souvislost - nic z toho tam samozřejmě nemá co dělat. Dokonce i demagogické agitky jsou mezi těmi televizními šoty v menšině. Většinou jde o prosté reklamní upoutávky.

Že to bude plácnutí do vody? Tím si nejsem jist. Evropské téma je u nás zatím vnímáno jako odtažité, a proto je možné, že sázka na zábavnost se vyplatí. Jak jinak vysvětlit, že tzv. Nezávislí Vladimíra Železného mají reálnou naději na zvolení? Racionalita jde stranou. Nevadí, že nás podnikání jejich lídra stálo 10 miliard, že dáma, která je jejich dvojkou, proslula neobjektivní novinařinou. Jsou to zajímavé tváře, dovedou upoutat, i jejich příběhy jsou zajímavé, člověk se nad nimi rozhodně nenudil. A to stačí.

Mluvit o veřejnosti kriticky se zdá být pošetilé. Kdo to vlastně je, veřejnost? - Ano, to nikdo přesně neví. Ani já nevím, jak početnou množinu občanů mám dnes na mysli. Ale vnímám rozšířenost postoje, který nemohu popsat jinak než slovy jako netečnost, nezájem, nevnímání významů a souvislostí - a současně sklon k lehkověrnosti, manipulovatelnost. O kom že to mluvím? Inu, o veřejnosti. Lépe řečeno: o její významné části. Politik by si takto mluvit nedovolil. Já ale nejsem politik. A mluvím o tom, protože to bude asi i nadále velký problém.