Neprozkoumané "zvíře Evropy"
Česká republika má ve znaku dvouocasého lva a státním stromem je lípa. Představte si ale, že bychom hledali živočišný emblém celé Evropy. Který druh by to byl?
Pro Radku Matějíčkovou je emblematickým evropským druhem vrabec, který byl dřív hojný a dnes ho ubývá, nebo zajíc evropský, kterého viděla na všech svých cestách po Evropě. Martina Otčenášková navrhla ohroženého zubra evropského a přibývajícího bobra evropského a Luboš Veverka by si ve znaku Evropy představoval (co jiného než...) veverku.
Určitě jsme na mnoho dalších podobně zajímavých a typicky evropských druhů zapomněli. Jedním z nich by mohl být i norek evropský, který z většiny území kontinentu zmizel, ještě než byl detailněji prozkoumán. Na norka evropského zapomněli zoologové a zapomněla na něj i naše legislativa, která ho nezařadila na seznam zvláště chráněných druhů živočichů.
Norek evropský je endemitem Evropy, což znamená, že se nevyskytuje nikde jinde na světě a patří i mezi nejohroženější evropské druhy savců. O smutné prvenství se dělí s rysem pardálím (Lynx pardina), který žije na Pyrenejském poloostrově a tuleněm středomořským (Monachus monachus), který byl díky neregulovanému lovu téměř vyhuben.
Podle názoru zoologů byla hlavní příčinou ústupu norka evropského epidemie neznámé choroby, která se koncem 19. stol. šířila od západu napříč Evropou. Druhou neméně důležitou událostí v historii tohoto druhu se stal v 60. - 70. letech komerční dovoz norků amerických za účelem chovu na kožešinových farmách. Norci američtí (Mustela vison) chovaní v zajetí by nepředstavovali pro norka evropského problém, někteří jedinci ale utekli (nebo byli záměrně vypuštěni) a začali si podmaňovat naši krajinu.
Ačkoli nejsou norek americký a norek evropský druhy blízce příbuzné, v mnoha ohledech jsou si velmi podobné, což je důsledek podobného způsobu života. Jsou to kunovité šelmy s černou srstí. Dobrým rozlišovacím znakem je bílá skvrna, která je u norka amerického omezena pouze na dolní čelist. U norka evropského dosahuje až na horní ret. Norek americký dosahuje délky až 60 cm a hmotnosti od 1 do 1,5 kg. Norek evropský je o polovinu menší. Jeho srst je hustší, tmavší a více se leskne. Povahově je norek americký mnohem agresivnější než evropský druh.
V šedesátých letech minulého století se začaly objevovat první zprávy o únicích amerických šelmiček do volné přírody. K těmto nehodám se brzy přidaly také nelegální, nepromyšlené vypouštěcí iniciativy ochránců zvířat, ale i vypouštění při likvidacích komerčních chovů.
Norek evropský se tak v přírodě setkal se silným konkurentem, který ho v poměrně krátké době vytlačil z velké části Evropy. Životaschopné populace se dodnes zachovaly pouze ve Španělsku na středním toku řeky Ebro v provincii La Rioja, v Rumunsku v deltě Dunaje a na bělorusko-ruské hranici. Není jisté, za jak dlouho se norek americký dostane i do těchto oblastí. Životnost španělské populace je odhadována maximálně na deset let.
Předpokládá se, že se již norek americký rozšířil na většinu našeho území. Vzhledem k tomu, že jde o cizí druh, věnují zoologové studiu jeho chování velkou pozornost. Obavy mají z cizokrajných nemocí a parazitů, které může mink přenášet na ostatní zástupce naší fauny (především ostatní kunovité šelmy - tchoře tmavého, lasici kolčavu, lasici hranostaje, kunu lesní, kunu skalní). Zajímavá je i telemetrie, která přináší výsledky o pohybu zvířat, o jejich aktivitě během dne a velikosti teritorií.
Ochrana norka evropského je za těchto okolností velmi obtížná. Jediné vhodné řešení zatím nabízí celoevropský chovný program s centrem v estonském Talinu, odkud jsou veškeré aktivity koordinovány. Cílem je uchovat genofond mizejícího norka evropského prozatím alespoň v zajetí, dokud se podmínky v přírodě nezlepší natolik, že bude možná jeho reintrodukce.
Podmínky pro návrat norka evropského do přírody jsou zatím z celoevropského hlediska nevhodné. Zoologové se proto pokouší alespoň o vysazování lokální, pouze na vhodných, předem vytipovaných lokalitách, kde se zatím nevyskytuje norek americký a kam se s velkou pravděpodobností ani nedostane. Takovými místy jsou např. estonský ostrov Huma a okolí německého Ostnabrucku. Za úvahu stojí i zapomenutá údolí slovenských Karpat. Vypouštění norků evropských je však velmi nákladné, a proto mu vždy musí předcházet pečlivá studie každé potencionální lokality.
Více se dozvíte v přírodovědném magazínu Natura.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
