Neprométheův olympijský oheň

Neměly by nás mást ani skandální incidenty při zažehnutí olympijského ohně, ani výmluvy politiků na zdravotní potíže, které je snad potkají v době konání olympijských her, ani přímé výzvy k bojkotu. Sport zůstane mimo politiku i přes to, že tento oheň určitě nepochází od Prométhea.

Sotva lze upřít Číně právo na uspořádání her, když jí to právo uznává samotný dalajláma. Žádný bojkot nebude, štafeta s olympijskou pochodní spolehlivě doputuje až na ústřední stadión v Pekingu, kde ve stanovený den generální tajemník ÚV komunistické strany soudruh Hu Tsing Tao slavnostně zahájí světový svátek sportu. Není to až tak neobvyklé: svého času berlínské hry zahajoval vůdce, moskevské Leonid Brežněv. V porovnání s nimi je soudruh Hu hotový liberál.

O něčem to přece jen vypovídá: Pierre de Coubertin přece jen obnovil antickou olympijskou myšlenku nejen kvůli rekordům, ale také kvůli humanistickému rozvoji lidstva. Ani na chvíli nezapomínal, že ve starém Řecku v době konání olympijských her se zastavilo veškeré válčení.

Vojenské hlídky na ulicích Lhasy určitě nebudou ozdobou letošní olympiády, spíše její hanbou. Olympijské hnutí se tedy znovu skloní před mocí autoritářského režimu schopného demonstrovat jak výbornou organizaci, tak skvělé sportovní výkony. Avšak to hlavní, kvůli čemu se lidé sportem zabývají - povznešení lidského v člověku, to takový režim demonstrovat schopen není.

Povzbuzena úspěchem berlínské olympiády, Třetí říše se pustila do dobývání světa a byla nakonec sražena na kolena. Po moskevské olympiádě se Sovětský svaz začal neodvratně potápět jak stará pirátská loď. Není důvodu nevěřit v to, že čínské propagandistické vítězství bude vítězstvím Pyrrhovým, po němž započne soumrak komunistického režimu v této zemi. Protože to, co se událo v Tibetu, je drobným, leč výmluvným důkazem zdrcující porážky čínských vládců, kteří vážně uvěřili tomu, že když po těch letech hladu dají lidem trochu rýže, tak budou schopni zapomenout na to, že jsou lidé. To je běžný omyl všech autoritářských režimů.

Olympijské hnutí utrží možná další ránu, ale chátrající moc zasaženou tlením tyto hry nezachrání. Žádnou živou vodu z nich vymáčknout nedokáže.