Neoblíbený senát

Podle nejrůznějších odhadů by jich k volebním urnám mělo dorazit kolem deseti procent. Pokud se tato prognóza potvrdí, pak o některých senátorech může skutečně rozhodnout každý hlas. Navíc se znovu objeví otázka, jak silný mandát tito senátoři mají, když o jejich vítězství může de facto rozhodnout pouze pět procent oprávněných voličů. Samozřejmě velmi slabý. To je však nemusí trápit. Nic to nezmění na tom, že v senátorském křesle setrvají šest let. Podle ústavy je zrušení senátu prakticky nemožné a rovněž senátora nelze jen tak zbavit funkce. Proto jsou velmi akademické úvahy některých politiků, že senát se kvůli opakované nízké volební účasti dostává za hranici demokratické legitimity a že je potřeba s tím něco udělat. Lze si totiž těžko představit, že by byl senát zrušen, případně nahrazen komorou složenou z představitelů krajské samosprávy.

Mechanizmy takovéto změny jsou totiž příliš složité a v českých poměrech prakticky vyloučené. Musely by s nimi totiž souhlasit tři pětiny přítomných senátorů. A to je velmi nepravděpodobné. Svým způsobem je to dobře. Dosavadní fungování senátu dokazuje, že má smysl. Třeba v tom, že se senátorům daří bránit účelovým změnám ústavy. Například takovým, které v době fungování opoziční smlouvy připravili občanští demokraté se sociálními demokraty a které se týkaly například pravomocí presidenta republiky. Senát se hodí rovněž jako kontrolor zabraňující legislativním zmetkům, které občas z poslanecké sněmovny do horní komory parlamentu zamíří. Role senátu sílí v době politických krizí, které mohou vést k pádu vlády a případně i k rozpuštění poslanecké sněmovny.

Rovněž poslední volba presidenta republiky dokázala důležitost senátorů. Pokud tedy i po několika pozitivních zkušenostech převažuje ve veřejnosti negativní postoj k senátu, mohou si za to politici sami. Konkrétně tím, že práci senátu nedokáží prodat a že nepřitáhnou lidi v dostatečném počtu k volbám. Vždyť rovněž poslanecká sněmovna a často i vláda nepatří zrovna k oblíbeným institucím. Přesto ke sněmovním volbám chodí výrazně více lidí než k těm senátním. Dokonce navzdory tomu, že do senátu se volí na základě tzv. většinového systému.

Tedy, že lidé nemusí volit stranické kandidátky, ale že odevzdávají hlas konkrétnímu kandidátovi. Očekávalo se, že právě toto by mohlo být pro voliče atraktivní. Realita to zatím nepotvrdila. Podobné je to s prognózami, že většinový systém vytěsní ze senátu strany z okrajových částí politického spektra. Postup hned devíti komunistů do druhého kola názorně dokazuje, že tomu tak není. Právě druhé kolo bývá nevyzpytatelné. Bývá totiž poznamenáno výrazně nižší účastí, než kolo první. Stává se rovněž, že vítěz z kola prvního v druhém prohrává. Jde totiž o test přijatelnosti úspěšného kandidáta pro široké spektrum voličů. A například občanským demokratům se už několikrát stalo, že proti nim volili všichni ostatní. Legendární je tzv. Luxův koláč. Hned v prvních senátních volbách odhalil tehdejší šéf lidovců specifikum a zrádnost těchto voleb.

Po drtivé výhře občanských demokratů v kole prvním namaloval na tabuli kruh a do něj napsal číslo 81. Tento nákres přeškrtl s komentářem, že je nepřijatelné, aby v senátu dominovala jedna strana. Tento výrok výrazným způsobem zvrátil uvažování voličů a ODS v druhém kole nedominovala. Bude zajímavé sledovat, zda se něco podobného může opakovat i letos. Pokud ne, tak občanští demokraté v senátu výrazně posílí. Toho jsou si vědomi sociální demokraté. Proto neváhají otevřeně vyjádřit podporu komunistickým kandidátům.

Ani to by nemělo zabránit tomu, aby ODS nejenom obhájila devět křesel, ale získala i některá navíc. Je zajímavé, že občanští demokraté v této souvislosti více nevyužívají popularity presidenta Klause. Právě nově zvolení senátoři mají jistotu, že pokud se nezmění způsob volby hlavy státu, budou to oni, kdo o novém presidentovi budou rozhodovat. A v případě senátorů za ODS se dá předpokládat, že by svůj hlas odevzdali Klausovi. Možná, že i tímto způsobem by mohli dostat k volbám více lidí. Politici však maximum pro vyšší volební účast nedělají. Proto je v předvečer těchto voleb zatím velmi pravděpodobné, že do volebních místností zamíří minimum občanů.