Není hra jako hra

Hrají si děti, dospělí lidé, ale také zvířata. A to dokonce takové živočišné druhy, u kterých bychom to neočekávali. Hrající si kotě nebo gorilí mládě si dokážeme představit asi všichni. Ale věřili byste tomu, že hraví mohou být například i havrani?

V následujícím článku vám nabízíme záznamy rozhovorů, ve kterých se hrou zabývají odborníci z několika oborů. 29. února jsme do studia pozvali doc. Lenku Šulovou a bavili jsme se o hře lidské. Jak definuje hru psychologie? Co člověka nutí hrát si? Je pro lidi hra jen zdrojem zábavy, nebo můžeme hrou léčit a nebo diagnostikovat psychické problémy.

Když se řekne slovo hra, tak si všichni asi představíme něco zábavného, co se děje jen na oko, a co proto to nevyžaduje téměř žádnou zodpovědnost a podobné nepříjemnosti. Někdy můžeme mít dokonce i pocit, že hra je vlastně zbytečné plýtvání časem, který by bylo záhodno věnovat takzvaně pořádným věcem. Přitom hra je jedním z nejdůležitějších mechanismů, kterým se zejména savci připravují na svoje životní úlohy a možná také příčinou toho, proč právě my savci jsme, zatím tak evolučně úspěšnou skupinou. O významu hry v životě zvířat jsme hovořili v magazínu Natura z 31.1. s Markem Špinkou z Výzkumného ústavu živočišné výroby v Praze Uhříněvsi. U kterých živočišných skupin můžeme mluvit o hře?

Pokud hovoříme o hře, nesmíme zapomenout ani na fenomén dnešní doby. Hru počítačovou. Ve Třetí dimenzi jsme se počítačovým hrám věnovali už několikrát, naposledy ale z úplně jiné strany. Nešlo o technologie. Hlavním tématem pořadu byl vliv počítačových her na psychiku a socializaci jedince. Pátrali jsme po tom, zde hraní škodí dětem a čím. Zaměřili jsme se na vliv virtuální reality na psychiku a ptali jsme se, zda také televize nepřináší virtuální realitu svého druhu. Na otázky nám odpovídal dětský psycholog MUDr. Václav Mertin a sociolog Mgr. Petr Lupač.