Německá média před volbami

2. listopad 2005

Německý svaz novinářů svolal v minulých dnech do Berlína do Katolické akademie seminář s názvem Role médií v předvolebním boji. Za předsednickým stolem seděl jeden univerzitní profesor, jeden funkcionář svazu a dva přední novináři: Thomas Rot z veřejnoprávní televize ARD a Christian Bommarius z Berliner Zeitung.

Vybral jsem toto téma na dnešní komentář hlavně proto, abychom viděli, jak se naše problémy podobají. Kdybychom zaměnili jména, mohli bychom si myslet, že se konference odehrávala v Praze. Posuďte sami.

Německý kancléř Schröder, který prohrál volby, nařknul média z manipulace a ministr vnitra Schilly řekl, cituji: "Nemohu se zbavit dojmu, že média se pasovala na místo quasisuverénů a chtějí nahradit voliče."

Novináři pak ironicky poznamenávají, jako například Mathias Geyer z Der Spiegelu, že pan ministr bohužel neměl ani trošku času, aby své útoky nějak zdůvodnil. Navíc se zamotal do akce, která od roku 1962 nemá v Německu obdoby. Tehdy totiž nechal Franz Josef Strauss prohledat redakci Der Spiegelu, a tím byla nastartovaná tzv. Spiegel aféra, v jejíž důsledku musel odstoupit jak Strauss, tak sám kancléř Adenauer. Schilly před několika týdny nechal prohledat redakci nového časopisu Cicero, který se věnuje pouze politické kultuře. Novináři mu předhodili, že svým postojem vůči nezávislému kvalitnímu časopisu, který si v krátké době získal velký respekt a i náklad, ač stojí 7 eur, tedy dvojnásobek třeba než Der Spiegel, se projevil jako nedemokrat. Na oplátku mu vyčítali, cituji: "Se nemohou zbavit dojmu, že pan ministr se snaží zaměňovat svou roli ministra s rolí parlamentu a soudu a domnívá se, že může vydávat či vykládat zákony sám."

Politici čím dál tím častěji vytýkají novinářům, že místo žurnalismu provozují politiku, jenže - říkalo se na konferenci - kde jsou nějaké hranice, když dnešní politický provoz z redakce, která bude v budoucnu kritizovat velkou koalici hned učiní ty, kteří podporují levici, tedy postkomunisty a když další politici z kritiky budoucí kancléřky Angely Merkelové učiní útok na ženy jako takové?

Hlavní téma diskuse o médiích v předvolebním boji se ale týkalo průzkumů veřejného mínění. Christian Bommarius provedl ostrou sebekritiku, když řekl, že noviny v poslední době se úplně vzdaly možnosti informovat a za zprávy vydávají něco, co se zpravodajstvím už nemá vůbec nic společného. Místo na zprávy jsme se spolehli na výsledky průzkumů, a to je naše největší chyba, řekl šéfredaktor Berliner Zeitung.

Bohužel diskuse, alespoň podle toho, co se o ní dalo přečíst, se nedostala k podstatě věci, protože šéfredaktor byl napaden za to, že ve stejný den ve svém úvodníku hovořil o paní Angele Merkelové jako o kancléřce, ač ještě nebyla zvolena Bundestagem. De iure je to vskutku nekorektní, ač je ale víc než zřejmé, že zvolena bude, protože na tom se obě strany, které budou tvořit velkou koalici, již domluvili a Gerhard Schröder ohlásil odchod z politiky. Dokonce se chce vzdát i svého poslaneckého mandátu, aby nemusel sedět v zadní řadě, jako bývalý kancléř Helmut Kohl, což mu připadá potupné.

Základní otázky, na které konference neodpověděla, tedy jsou: Mohou redakce ještě produkovat řádné zpravodajství, když se jejich početní stavy radikálně zmenšily? V posledních dvanácti letech se celkový počet novinářů v Německu snížil o pět tisíc, ale počet vysílačů a periodik se rapidně zvýšil. A zadruhé: Může se ještě seriozní zpravodajství prosadit v prostředí, které vyžaduje silnou dávku emocí? Proto se většinou komentátoři ptají: Je možné tento proces zbrzdit a otočit? Všichni se shodují jen na jednom: Ke změně může dojít jen ve shodě s politiky.

Spustit audio