Němcům byl vždy politicky bližší islám než blízkovýchodní křesťanství, tvrdí historik
Kniha Katastrofa křesťanů je světově prvním pokusem představit problematiku vyvražďování křesťanů v Osmanské říši na začátku 20. století. Líčí historii nejen jako národní tragédii Arménů, ale jako snahu o likvidaci veškerého místního křesťanstva včetně Řeků, Asyřanů a dalších.
„Jádro knihy se zabývá lety 1914 až 1923,“ uvedl v Magazínu Leonardo jeden z jejích autorů Michal Řoutil.
Podle něj byli křesťané v Osmanské říši děleni do dvou skupin. „Do první patřili pravoslavní, tedy Řekové, Srbové, Bulhaři, Rumuni, ale také pravoslavní Arabové. Druhou tvořili nejen apoštolští Arméni, ale také Koptové, Asyřané, syrští jakobité a další tzv. starobylé církve.“
„Tyto všechny skupiny měly autonomní status a žily v osmanské říši jako etnicko-náboženské jednotky.“
Kniha uvádí tři základní kontexty, ve kterých násilnosti vůči křesťanům probíhaly. „První je politický, spojený s mladotureckou stranou. První světová válka dala mladoturkům příležitost realizovat své plány: byli sekulární, měli západní vzdělání a usilovali o zcela sekulární stát.“
„Arménů bylo v Osmanské říši zhruba stejně jako Řeků, tedy až dva miliony, zatímco Asyřanů bylo od 500 do 700 tisíc. Vyvražďování Asyřanů je označováno jako přidružená genocida: když násilí přerostlo z protiarménského do protikřesťanského, tak byli jako první na ráně právě Asyřané, protože byli sousedé Arménů.“
Druhá složka byla ekonomická. „Muslimové zastávali v zemi spíše vojenské a správní funkce, ale veškerá ekonomika byl v rukou Levanticů, Arménů, Řeků nebo Židů. Za jejich likvidací stálo hledisko, že napříště musí být ekonomika v tureckých rukou.“
Zlom nastal v 2. polovině 19. století, kdy začala národnostní emancipace jednotlivých etnik. „Arméni začali prosazovat své požadavky daleko důsledněji, vzniklo jejich Národní shromáždění. Také Řekové o emancipaci usilovali od vzniku řecké republiky roku 1821. Křesťané tak hráli v Osmanské říši velkou roli, ačkoli jejich početní zastoupení bylo asi jen 20 %.“
Důležitou roli v celé situaci hrálo Německo. „To začalo Turky podporovat ve vojenské oblasti na konci 19. století. Toto spojenectví vydrželo až do konce války a mělo pro situaci křesťanů neblahý vliv.“
„Na rozdíl od Hitlera, který usiloval úplné o vyvraždění všech Židů, tak mladoturci nechali Armény v jiných místech být. Například jeruzalémskou komunitu nechali nedotčenou, ačkoli ji mohli stejně deportovat, tak jako všechny ostatní.“
„Němcům byl vždy politicky bližší islám než blízkovýchodní křesťanství. Také vlna arménofobie, která před 1. světovou válkou probíhala v německém tisku, byla těsně spojena s antisemitismem,“ tvrdí expert.
Často se hovoří o podobnosti mezi arménskou genocidou a židovským holocaustem. „Podobnosti zde skutečně jsou. Osmané užívali jako první k deportaci vlaky nebo použili primitivních plynových komor, jako poblíž syrské Šedádíje, kdy nahnali ženy a děti do podzemních jeskyní, zapálili oheň a nechali je udusit.“
„Zásadní jsou ale paralely v tom, že v určitou chvíli určitá část společnosti začala většině společnosti vadit. A v okamžiku, kdy se stát obrátil proti vlastním lidem, tak se stali tím cílovým terčem,“ shrnul Michal Řoutil.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
