"Nemáte právo mne soudit!"

4. březen 2009

"Nebudu odpovídat, nemáte právo mne soudit." Zhruba takto odpověděl Radovan Karadžič na otázku soudce Bonomiho, zda se chce vyjádřit k nové žalobě proti jeho osobě. Pokud někdo odmítne obžalobu komentovat, znamená to podle regulí soudu, že se cítí nevinen. Karadžič znovu prohlásil, že se s někdejším zvláštním vyslancem prezidenta Clintona Richarde Holbrookem dohodl na své beztrestnosti, pokud se okamžitě- myšleno- v roce 1995 stáhne z politického života.

Karadžič byl mezi bosenskými Srby a nadále je chápán jako zakladatel Republiky Srbské, jedné ze dvou částí dnešní Bosny a Hercegoviny. Jako takový byl už v roce 1995 pro Spojené státy a mezinárodní společenství nežádoucím elementem. Richard Holbrooke pochopitelně existenci podobné dohody odmítá.

Případem se mnoho měsíců před Karadžičovým zatčením zabývala BBC. Nyní se znovu vrací do pozornosti veřejnosti a to nejen na Balkáně.

Rozhlasová stanice Svobodná Evropa včera přinesla rozhovor s americkým politologem Charlesem Ingramem. Hovořil zejména o knize Tváří v tvář jugoslávským paradoxům. Na základě prací sto šedesáti historiků a právníků došel k názoru, že zmíněná dohoda skutečně existovala. Podobné myšlenky ostatně ve své knize po odchodu z postu hlavní žalobkyně haagského tribunálu vyjádřila Carla del Ponteová. Ingram jde ve svých názorech ještě dál. Podle něj Pentagon ve skutečnosti neměl do počátku roku 2000 zájem na vypátrání a potrestání hlavních viníků bosenské války. Dokonce se prý snažil bojkotovat úsilí nizozemských, dánských a dalších neamerických jednotek IFOR Karadžiče s Mladičem vypátrat. Tehdejší prezident Spojených států Bill Clinton se obával, že by podobná zatčení mohla vyvolat nevoli obyvatelstva. Ze všeho nejvíc se hrozil, že by americká vojska mohla být v Bosně zatažena do hrozivých masakrů jako během pokusu ustavit mír v Somálsku. Po počátku operace byla na africkém kontinentě vtažena do nepříjemných bojů s jednotkami znepřátelených somálských gangů.

Američtí velitelé, jmenovitě plukovník John Battista se podle knihy opakovaně setkal i s Radkem Mladičem. Není sice známo téma rozhovorů, nicméně podobné události byly už v roce 1996 podle americké strany nemyslitelné.

To vše se děje v době, kdy se Bosna a Hercegovina začíná přibližovat možnému znovurozdělení. Premiér Republiky Srbské Milorad Dodik, který je podle mnohých bosenských Srbů Karadžičovým nástupcem tvrdí, že už nyní považuje druhou část Bosny tedy Muslimsko-chorvatskou federaci za zahraničí.

Zejména pro odpor srbské strany se k velkým obavám mezinárodního společenství nedaří schválit novou ústavu. Návrhy Bosňáků, nebo chcete li bosenských Muslimů, aby bylo současné etnické rozdělení země nahrazeno 5 regiony bez ohledu na národnost jsou v Republice Srbské považovány za provokace, které jen posilují šance separatistů.

Premiér Dodik varuje. Pokud budou Bosňáci a Chorvati považovat zachování Republiky Srbské za ultimatum, na ničem se se Srby nikdy nedohodnou. Ti si podle něj nenechají vnutit celistvost Bosny pokud by byla zpochybňována existence Republiky Srbské. Nikdo jim prý dokonce nemůže ani bránit v tom, aby se osamostatnili. A tady je kámen úrazu. Srbové požadují, aby byla možnost oddělení se od zbytku Bosny zakotvena v připravované ústavě. Lze si ale jen těžko představit, že by Muslimové a Chorvati něco podobného akceptovali. Stále častěji se v Sarajevu dostává na pořad dne obava, že se Republika Srbská skutečně pokusí o separaci. Její premiér Milorad Dodik se v této souvislosti dušuje. Nejsme zastánci války, oddělíme se mírovou cestou. Takové sliby vyvolávají otázku. Je vůbec možné zabránit dalšímu konfliktu v momentě, kdy se bez souhlasu dvou druhých ústavodárných bosenských národů pokusí separovat polovina země?

Mezinárodní společenství nabízí perspektivu integrací s Evropskou unií, pokud bude v Bosně dosaženo pokroku. Členství v unii je sice pro obyvatele Bosny lákavou alternativou, jenže kvůli nevůli k dohodě a nefunkčnosti centrálních orgánů země zatím nemá s Bruselem uzavřenou asociační smlouvu, předstupeň pozdějšího členství. Vše se zpomaluje a pro mnohé obyvatele začíná nadšení pro integraci, která je v nedohlednu, uvadat. Za poslední rok se ve směru centralizace Bosny ani o krůček nepokročilo. Není ale něco jako integrace v tuto chvíli nereálné? A nehrozí Balkánu další změna a hranic a potažmo ozbrojený konflikt? Důsledky takového vývoje raději nepredikujme.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .

autor: Alexander Tolčinský
Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.