Nelze zapomenout na antisemitské excesy

Velmistr lži tak vyhlásil bojkot na židovské podniky, pouhé dva měsíce po převzetí moci Hitlerem s cílem rozpoutat masovou nenávist proti půl milionové části šedesátimilionového tehdejšího Německa. Nacisté tak po volbách do Říšského sněmu 5. března 1933, kdy jej ovládli, spojili antisemitské útoky s likvidací posledních zbytků pořádku demokratické výmarské republiky. Byl to první brutální krok k vyřazení židovských spoluobčanů z hospodářského života.

Na pořad dne se pak dostaly denní útoky proti Židům, které se postupně začaly stávat legální součástí říšských zákonů. Byla vytvořena zvláštní komise pro bojkot pod předsednictvím chorobného židobijce Julia Streichera, vydavatele rasistického listu "Stürmer", který skončil v roce 1946 v Norimberku na šibenici jako válečný zločinec. Mimo jiné byl autorem prohlášení, že "ten, kdo nechce, aby vládl na světě mír, ten, který potřebuje, aby mezi lidmi vládla nespokojenost, to je národ Židů".

Za pogromistické atmosféry se majitelé židovských obchodů třásli o svou existenci. Od okamžiku, kdy se nacisté zmocnili vlády, jejich "hnědokošiláči" Židy stále více terorizovali. Napadali jejich zákazníky, rozbíjeli výlohy a stále silněji vykřikovali antisemitská hesla. Formace úderných oddílů nesla transparenty s hesly "Nekupujte u Židů", "Nenavštěvujte židovské lékaře" nebo "Nechoďte k židovským advokátům". Bylo to za situace, kdy poměrně vysoké procento Židů zastávalo tradičně samostatná povolání jako právníci, lékaři a majitelé malých obchodů i obchodních domů. Známým byl tehdy především Leonhard Tietz, který vlastnil ve všech větších městech Německa obchodní zařízení. Jeho vnuk Ulrich si vzpomíná, že již 25. března 1933 se německá veřejnost dozvídala od nacistů, že prvním dubnem bude zahájen bojkot proti Židům. Jeho rodina prozíravě odjela do Holandska, a tím se vyhnula přímému útoku nacistických bojůvek. Jejich obchody byly však pomalovány hesly "Němci, braňte se, nenakupujte u Židů" a před vstupem do nich zákazníkům bránili příslušníci SA a SS. Obchodníkům nic jiného nezbývalo, než uzavřít své obchody, před kterými stáli vyděšení zákazníci. Šlo o masový útok a celá tehdy proslulá obchodní lipská třída v Berlíně, kde byla soustředěna značná část židovských obchodů, byla pomalována hesly "Juden raus, Juden verreckt - Židé ven, Žide zhyň". Z obavy před dalším bojkotem, napadáním a restrikcím byli mnozí židovští podnikatelé připraveni svůj majetek prodat. Jejich podniky mohly však skončit pouze úplnou likvidací nebo tzv. arizací. Zatímco v prvém případě přestal podnik úplně existovat, v druhém mohl být odkoupen německou firmou. Židé přitom byli masivně donucováni především tímto způsobem svůj majetek odprodávat. Čím déle otáleli, tím větší tlak byl na ně vyvíjen a o to nižší bylo jejich případné odškodnění.

Ředitel newyorského Leo Baeckovo institutu Fred Gubel se již několik desítek let stará o to, aby stopy židovských obchodů, firem a bank nezapadly do zapomenutí. Zjistil, že celý židovský ekonomický sektor takto nabytý zůstal v Německu. Podle jeho názoru je důležité konečně zjistit, kolik Němců se dostalo k majetku proto, že ho Židé byli zbaveni a povražděni. Stalo se tak nejen ku prospěchu ekonomiky, ale i německého státu.

V době tohoto smutného výročí, které skončilo dýmajícími osvětimskými krematorii, došlo i u nás k antisemitským excesům, kdy u příležitosti fotbalového derby pražských S vykřikoval dav tzv. fanoušků pod ochranou policie protižidovské hesla, když procházel kolem izraelského velvyslanectví. Na jihlavském hřbitově se nedávno kladly věnce k hrobům německých vojáků, které řečníci označili za "bojovníky za svobodu, kteří měli tu vůli vzít zbraň a statečně vyjít vstříc nepříteli". Tento ruský nepřítel byl pohřben nedaleko a bylo proto symbolické, že druhý den byly věnce přeneseny na toto místo. Jeden z komentátorů trefně poznamenal, že kdyby nacisté vyhráli válku, pak by čeští kladeči, pokud by jim bylo dovoleno žít, byli umístěni v pracovních táborech u Ledového moře, jak to zastupující říšský protektor Reinhard Heydrich, iniciátor vyvražďování Židů, oznámil již v roce 1941 na Pražském hradě pod zásadou, že "Čech nemá v tomto prostoru co pohledávat". Předseda Židovské obce v Praze František Bányai včera v televizi znovu upozornil na nebezpečnost počínání tzv. fanoušků pokřikujících antisemitská hesla. Jde o dlouhodobý problém, na který Obec a Židovské muzeum upozornilo již v srpnu minulého roku: "Užití německého označení pro Židy "Jude" při skandovaném pokřiku nenechává nikoho na pochybách, že je míněno jako nadávka, jak tomu bylo v období masové perzekuce Židů, které padlo za oběť na 80 tisíc československých občanů". O to zarážející je, že podle včerejšího prohlášení zástupce pražské policie těžko lze proti davu vykřikujícímu obdobná hesla účinně zasáhnout. Lze snad tedy očekávat, že alespoň státní zastupitelství v Jihlavě a v Praze nastoupí cestu práva.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .