Nekonečný příběh

Zájem o Kajínka je dán potřebou příběhů obestřených tajemstvím a konspirací. Veřejnost se zájmem sledovala již několik dílů napínavého seriálu o muži, který nejen tvrdí, že nezabíjel, ale také dokázal uprchnout z přísně střeženého vězení a jako první kriminálník se stal hvězdou billboardové reklamní kampaně. Co by to bylo za seriál, kdyby uprostřed děje jen tak skončil? Poptávka po pokračování je zjevná a jde jenom o to, jak téma uchopit. Soudce včera vysvětlil, že svědkům, kteří po letech mění výpovědi, nelze dost dobře věřit a nová svědectví nepřinesla nic podstatného. Co by i podle soudce, který zamítl obnovení procesu, mohlo dát příběhu novou dynamiku, by bylo označení vraha člověkem, který měl televizním reportérům říct, že jméno údajného pravého zabijáka zná.

Než se tato linie pokračování ukáže schůdná, anebo naopak lichá, mohl by se alespoň pro zajímavost ve volném čase podrobit pan Kajínek proceduře s populárním detektorem lži. Uhradit náklady s tím spojené by pro televizi nemělo být žádným problémem, sledovanost reportáže by nepochybně přinesla slušný komerční zisk. Detektor lži by představoval pouze jedno riziko, nicméně nepříjemné: Co s příběhem, pokud by přístroj Kajínka usvědčil? Asi by nezbylo než natočit v přímém přenosu, jak opět prchá z basy.