Někdo se pokoušel hroby zamaskovat, zjistil archeolog při nálezu pohřebiště tábora v Letech

„Končí tak více než 20leté hledání. Po válce byl na místě hřbitova postavený dřevěný kříž. Je vidět i v dokumentárním filmu z roku 1960 Nezapomeňte na tohle děvčátko. Pak ale následovaly různé živelné pohromy, lesní kalamity, a to místo se zcela změnilo,“ vysvětluje vedoucí archeologického týmu Pavel Vařeka ze Západočeské univerzity v Plzni.

Je mi záhadou, proč to trvalo tak dlouho. Navíc pokud to srovnáme s druhým tzv. cikánským táborem v Hodoníně u Kunštátu. Tam bylo pohřebiště jasně označeno.
Pavel Vařeka

Hledání v minulosti komplikovala i existence vepřína. V jeho areálu je největší část tábora a tak tady výzkum nebyl možný.

Archeologové se nemohli spolehnout na písemné prameny ani na svědectví bývalých vězňů a pamětníků, kteří hřbitov nedokázali lokalizovat už v 90. letech. Protože tady byl vysázen nový les.

K ničemu nebyl ani geofyzikální průzkum, který umožňuje nahlédnout pod povrch i bez kopání – v minulosti byl totiž pod celým památníkem vybudován zavlažovací systém s hustou sítí hadic a trysek.

Dobře zakamuflováno

Podle táborové evidence by v místě mělo být pohřbeno celkem 120 lidí, z toho 70 dětí. „Zatím jsme odkryli velice malou plochu hřbitova, maximálně 5 %,“ přibližuje Vařeka. Celé pohřebiště má mít rozlohu zhruba 400 m².

Čtěte také

Jindřich Šídlo: Prasečák Vojtěcha Filipa

Většina hrobů prý nebude z pietních důvodů odhalena, pozůstalí je ale najdou díky existenci schematického plánku hřbitova.

„Je to malá kompenzace za utrpení obětí a jejich příbuzných. Teď tak známe detaily, jak byli lidé pohřbíváni, jak se nám zachovaly jejich kosterní pozůstatky, a hlavně kde se teď doopravdy nacházejí,“ uvádí archeolog.

Oběti byly původně pohřbeny v nedalekých Mirovicích, ale co v táboře v zimě roku 1942 vypukla tyfová epidemie, už hřbitov nestačil – umíralo totiž více než deset vězňů denně. V lednu 1943 proto komise vybrala místo nového pohřebiště v lese za táborem.

Donedávna nikdo nečekal, že archeologie může přinést nějaké nové poznatky pro studium 2. světové války.
Pavel Vařeka

„Byla to improvizované řešení nastalé situace. V zápisech komise je zajímavý detail, že výhodou místa je, že není vidět z tábora a okolí. Že je gut kamufliert, dobře zakamuflováno,“ popisuje Vařeka.

Po zániku tábora v létě téhož roku vznikly v terénu prohlubně vytvořené propadem hrobů. Zaváželi je ze spáleniště tábora. To dokonce obsahuje zbytky konstrukcí budov nebo osobní věci vězňů.

„To vše někdo přemístil 300 metrů z tábora na hřbitov a zasypával tím prohlubně, které indikovaly hroby. Nevíme, kdy k tomu došlo, ale byl zde záměr místo zamaskovat,“ dodává.

Bude výzkum dál pokračovat? Kde a jak probíhal romský holocaust? Poslechněte si celé Interview Plus Michaela Rozsypala.