Nejvyšší hory na Saturnově měsíci Titan

31. březen 2016

Vědci z Laboratoře tryskového pohonu NASA (Jet Propulsion Laboratory, NASA) a z Univerzity Brighama Younga v Utahu objevili dosud nejvýše položené místo na Saturnově největším měsíci Titan. Tohoto úspěchu dosáhli pomocí analýzy dat z radaru americké sondy Cassini, která již více než 11 let obíhá kolem Saturnu.

Dosud nejvyšší zjištěná hora na Titanu je vysoká 3337 metrů a nachází se v oblasti tří mohutných horských hřebenů, které dohromady dostaly jméno Mithrim Montes. Řada horských útvarů na Titanu byla totiž nedávno Mezinárodní astronomickou unií pojmenována podle hor nebo postav z fiktivního Středozemí, v němž se odehrává děj románů ze série “Pán prstenů” J. R. R. Tolkiena.

Vědci na Titanu nalezli i několik dalších hor, vyšších než 3000 metrů. Většinou se nacházejí v okolí rovníku měsíce, některé rovněž v oblasti Mithrim Montes, jiné v členité oblasti nazvané Xanadu. Další tvoří spíše izolované shluky jednotlivých vrcholků, nazvané “hřbetová pásma” a vyskytující se např. v okolí místa přistání evropské sondy Huyghens.

Výšková data, týkající se povrchové morfologie Titanu, získali vědci z měření radaru na palubě sondy Cassini, probíhajících tehdy, když sonda více než stokrát prolétávala kolem měsíce Titan. Díky jejímu radaru bylo možno proniknout hustými oblaky v atmosféře Titanu a s vysokou přesností “ohmatat” struktury na jeho povrchu.

Podle Stephena Walla z Jet Propulsion Laboratory (JPL) je velmi pravděpodobné, že dosud nejvyšší zjištěná hora na Titanu v horské oblasti Mithrim Montes bude i horou celkově nejvyšší, tj. že ani v budoucnu se na povrchu Titanu neobjeví jiné vyšší místo, přestože vědci zatím neprozkoumali 100% povrchu Titanu.

Radarová měření byla původně vedena snahou odhalit na povrchu či v kůře Titanu tzv. aktivní místa, tj. místa, kde v minulosti docházelo k největším dynamickým změnám. Vědci se domnívají, že podobně jako na Zemi, i na Titanu je dnešní podoba povrchu výslednicí působení vnitřních a vnějších sil v historii, i když jejich konkrétní podoba je na různých tělesech obecně různá.

Například erozivní procesy jsou na Titanu mnohem pomalejší než na Zemi, protože na měsíce Saturnu dopadá mnohem menší intenzita slunečního záření než na povrch Země. Kůra Titanu pravděpodobně spočívá na hlubokém oceánu kapalné vody nebo na relativně měkké směsi vody a ledu, místo na plášti roztavených hornin, jak je tomu v případě Země.

Proto tlaky v nitru Titanu nebudou dosahovat tlaků v plášti Země a ani zdejší hory nemohou být tak vysoké jako na Zemi. Přesto jejich existence dokazuje přítomnost poměrně výrazných tektonických sil v nitru Titanu.

Dosud nejvyšší zjištěná hora na Titanu je vysoká 3337 metrů

Zdroje: NASA JPL, SpaceFlight Insider, Jani Radebaugh, AstroWatch, Astronomy Now, Centauri Dreams, Space.com, Inverse

autor: Pavel Vachtl
Spustit audio