Nejstarší skalní umění v Americe
V Brazílii bylo nalezeno jedno z nejstarších uměleckých děl Nového světa. Mužská figura vyrytá do skály je stará až 12 000 let.
Výzkum osídlení Ameriky se většinou zaměřuje na lidskou migraci. O symbolech a uměleckém cítění prvních obyvatel amerického kontinentu moc nevíme, protože artefakty z přelomu pleistocénu a holocénu jsou extrémně vzácné. Platí to i o skalních rytinách neboli petroglyfech, jejichž stáří se často určuje dost obtížně. Nově objevená skalní rytina je zatím nejstarší, jaká se dá přímo datovat. Pochází z archeologického naleziště Lapa do Santo v centrální Brazílii. Zdejší sídliště bylo obydleno během tří různých období. Rytina, která je stará 9000 až 12 000 let a na výšku měří 30 centimetrů, pochází z nejstaršího z nich. Zobrazuje antropomorfní figuru s hlavou ve tvaru písmene C, rozpřaženýma tříprskýma rukama a nadměrně velkým pohlavním orgánem.
Objev figurálního petroglyfu z Lapa do Santo zvýšil rozmanitost skalního umění z přelomu pleistocénu a holocénu. Například v argentinských jeskyních jsou dominantním prvkem obrysy lidských rukou nebo jen geometrické motivy. Z jiné části Brazílie zase známe namalované lidské postavy. Tato variabilita podporuje teorii, podle níž lidé žili v Americe už před vznikem kultury Clovis, která je stará asi 11 500 let. Předkové lidí, kteří vyryli figuru do skály v Lapa do Santo, mohli podle vědců přejít přes Beringovu úžinu už před 15 000 lety.
Zdroj: PLoS ONE
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
