Nejnovější umělý trávník pro fotbal

Anglický trávník se sice pěstuje v podstatě velmi snadno (stačí 200 let stříhat a válcovat, říká lord ve známém vtipu), ale v krytých stadionech se mu špatně roste. A střech nad dějišti zápasů vrcholových soutěží přibývá, protože v nich divákům a kamerám slunce nesvítí do očí, umělé světlo lépe vyhovuje televizním kamerám, do zápasů nepříznivě nezasahuje počasí. Navíc umělý povrch se snadno udržuje a v případě potřeby lze jeho části jednoduše vyměnit, odstranit, někam uložit a pak zase vrátit na své původní místo.

O zavedení umělé trávy na stadiony se usilovalo už dříve - premiéru měla roku 1966 v Texasu a v 80. letech si ji pořídilo i několik britských klubů. Hned na počátku si ale nový povrch vysloužil špatnou reputaci. Diváci si stěžovali, že takový trávník "zcela devastuje hru", a dokonce se objevily hlasy, podle kterých způsobuje při pádech hráčů nebezpečné popáleniny. Stadiony se postupně zase vracely ke skutečné trávě a na počátku 90. let fotbalová federace umělý povrch na soutěžích zakázala. Od té doby ale prošly technickým vývojem tři generace umělých trávníků a dnes se pohled na tento povrch začíná měnit.

Uspořádání umělého trávníku v Dunfermline|foto: New Scientist

Zatím asi nejpokročilejší umělý trávník testuje na svém stadionu prakticky neznámý skotský klub v městě Dunfermline. "Tráva" se skládá se z několika vrstev: vlastního umělého travního vlákna, osmimilimetrových gumových zrn a podkladu z expandovaného polypropylénu s houbovitou strukturou vyvinutého původně automobilovým průmyslem jako hmota pro absorbování energie nárazů. "Listy" navíc obaluje vrstva ochranného silikonu (zabraňuje úrazům při pádech hráčů) a ve vzpřímené poloze je udržují miniaturní spirálky rovněž z umělé hmoty.

Malý klub si 7000 čtverečních metrů špičkového povrch může dovolit jen proto, že mu jej platí fotbalová federace, aby mohla důkladně prověřit jeho vlastnosti. Testuje se nejen odolnost a zdravotní nezávadnost pro hráče, ale i schopnost absorbovat nárazy, vliv na pohyb míče při různých rychlostech a úhlech dopadu a další vlastnosti. Tento umělý trávník tak patrně zajistí naprosto přesně definovaný vliv na průběh zápasu, což o přírodní trávě vždy říci nešlo.

Umělá tráva je od skutečné těžko k rozeznání i při pohledu z blízka|foto: Desso DLW

"Kvalita se dostala na úroveň, kdy je srovnatelná s přírodními povrchy, nebo dokonce lepší," prohlásil výkonný šéf UEFA Lars-Christer Olsson.

Reportér časopisu New Scientist Graham Lawton proto skotské hřiště navštívil, trávník však hodnotí poněkud střízlivěji.

"Rozhodně se to nepodobá chůzi na přírodní trávě. Kdybych si mohl vybrat, raději bych sledoval fotbal na skutečné trávě. Jenže ta je drahá - a navíc existuje dost hřišť, kde je její kvalita mnohem horší, než je tento umělý povrch."

Nicméně od loňského srpna pravidla připouštějí umělý trávník i na soutěžích. O tom, jak rychle se nové materiály rozšíří na stadiony, však odborníci stále vedou diskuse.