Nejlepší letci musí umět číst proudy v různých výškách, říká zkušený pilot

Na nebi nad městem Brissac se v těchto dnech plaví i David Línek. Zkušený trojnásobný mistr České republiky v balonovém sportu upozorňuje, že času na pozorování krajiny závodní piloti mnoho nemají. „Snad jen po dokončení poslední disciplíny. Pak můžeme letět dál a máme trochu času se rozhlédnout a zorientovat se, kde vlastně jsme a jaká je tam krajina.“

Víc klidu mají vzduchoplavci při tréninkových letech. Jeden takový s Línkem nedávno absolvovala redaktorka Českého rozhlasu Tereza Šťastná. Při pohledu shůry na Babiččino údolí a zámek v Ratibořicích se dozvěděla, že podstatou sportovního balonového létání je především přesnost. V několika disciplínách jde totiž s různými obměnami o trefování pozemního terče takzvaným markerem, tedy pruhem látky se závažím na konci.

Shazování markerů na cíl je vědou samo o sobě. Závodník musí počítat nejen se silou větru, ale také s dopřednou rychlostí balónu. Vzdálenost markeru od středu terče měří na zemi rozhodčí.

V tréninku se musí improvizovat. „Standardně na závodech létáme na kříže, které jsou vyznačené někde uprostřed louky nebo pole. Bez měřících týmů, které by nám kříže vyznačili, se letí na klasickou křižovatku dvou cest, která je svrchu dobře viditelná.“

Základem úspěchu sportovního balonáře je samozřejmě jeho schopnost co nejlépe ovládat nebeský koráb. K manévrování chybí jakékoliv kormidlo, pro změny směru letu tak musí pilot využívat odlišné proudění vzduchu v různých výškových hladinách. Už samotným názvem horkovzdušný balón napovídá, jak na to – když chce klesat, zatáhnutím za lano horký vzduch upustí, po použití hořáku naopak plavidlo stoupá.

„Na rozdíl od balónu, který se používá třeba k vyhlídkovým letům, je ten sportovní lehčí a menší. Vejde se tak do něj jen potřebné palivo, pilot a nejvýše jeden navigátor. Navíc má kapkovitý tvar, který umožňuje rychlejší stoupání a klesání,“ vypočítává specifika sportovního balónu David Línek.

Česko je „balónovou velmocí“

Fakt, že Česko reprezentují ve Francii hned čtyři posádky, rozhodně není náhoda. Našim sportovním balonářům se totiž v poslední době daří, což dokládají i úspěchy, které piloty na mistrovství Evropy dostaly. „Budeme se letos snažit dosáhnout takových výsledků, které zajistí účast co nejvíce českých sportovních pilotů i na příštím mistrovství Evropy za dva roky,“ říká přímo z dějiště šampionátu několikanásobný tuzemský mistr a prezident Českého balónového svazu Pavel Kostrhun.

Sám prý začal s létáním na balónech v patnácti letech, kdy se dostal do prostředí nadšenců, kteří v 80. letech minulého století postavili v Brně první horkovzdušný balón u nás. I dnes se podle Kostrhuna může stát rekreačním balonářem v podstatě kdokoliv, samozřejmě ale po úspěšném zakončení příslušného výcviku. „Důležité je umět naslouchat přírodě a číst vzdušné proudění v různých výškách,“ vyzdvihuje potřebné schopnosti pilot.

Balonovému létání se ale u nás a ve světě věnuje daleko více mužů než žen. Těch je z celkového počtu jen asi deset až patnáct procent Pravděpodobně za to mohou poměrně velké fyzické nároky na posádky při manipulaci s vybavením a samotným balónem. Takový horkovzdušný koráb totiž váží na 300 kilogramů.