Nejkrásnější na mé práci je, že po mně zůstává, říká zahradní architektka Jana Pyšková
„Moderní, zkrocená divočina je styl, který se blíží prériím, loukám a stepím. Ale je to i důležité kvůli klimatickým změnám. Je málo takových partií, které využívají různé skupiny travin a květin, které jsou zvyklé na různé stresové situace a vydrží i nepříjemné klimatické extrémy, tedy především sucho,“ říká zahradní architektka Jana Pyšková, host středeční Osobnosti Plus.
Krajinářská architektka a členka České komory architektů Jana Pyšková vystudovala zahradnictví v Lednici na Moravě, obor je součástí Mendelovy univerzity v Brně. Řadu let pracuje samostatně i v týmech na projektech privátní i veřejné zeleně. Mezi ně patří například areál soukromé jezecké akademie nebo dvakrát oceněná Zahrada Sněženka ve Zbraslavi.
Profese architektky je ve specifické situaci, protože její dílo není tím, co by si mohlo prolédnout větší množství obdivovatelů. Jak říká, má dvojí zkušenost.
Architektura je velkou služebnicí společnosti, myslí si Josef Pleskot
„Vždycky se snažím myslet na kulturní tradici Evropy, protože jiné nerozumím. Té evropské se alespoň snažím porozumět. Rád intenzivně a promyšleně navazuji na společenskou integritu, pozitivní energii a tradici,“ říká architekt Josef Pleskot, pondělní host Osobnosti Plus.
„Mám klienta, který byl veřejně známou osobností, a tak mu lidé v neděli opravdu viseli na plotě a koukali do zahrady. Nedostatek ohleduplnosti k soukromí je pak velkým problémem. Na druhou stranu mám zase klienty, kteří bez obav pouštějí lidi do své zahrady a nevadí jim to. Dokonce jsou ochotni pozvat dál i někoho cizího, kdo jim kouká přes plot,“ říká a dodává, že skutečnost, že se svou prací nemůže pochlubit před veřejností, jí nevadí.
„Neřekla bych, že mě to mrzí. Spíš nemůžeme obohatit tou krásou, která vznikla společným dílem, i ostatní. Myslím si totiž, že dobrý příklad opravdu táhne. Je mně líto, že to není možné, ale musím to respektovat. Řada klientů dovolí publikovat alespoň obrázky,“ uvádí.
Čtvrtý rozměr
Na architektce je s každým jejím slovem vidět, že má ke své profesi dlouholetý citový vztah. „Nejkrásnější na mé práci je, že po nás zůstává. Vidíme něco, co roste, a vidíme dopředu. Umíme si představit, jak bude za padesát let vypadat budoucnost, kterou jsme vytvořili teď.“
Narozdíl od architektů máme čtvrtý rozměr. Tím je čas.
Jana Pyšková
S tímto postřehem srovnává zahradní architekturu se stavitelstvím. „Na rozdíl od architektů máme čtvrtý rozměr. A to je čas. Pak máme také velkou okolnost, tou je nepředvídatelnost. I když všechno dobře vymyslíme, perfektně vybereme rostliny a připravíme biotechnická opatření, tak se může stát, že se rostlině na vybraném místě nelíbí. Tvoříme hodně virtuální realitu,“ uzavírá téma.
Poslechněte si celý rozhovor Lucie Vopálenské s jejím hostem.
Související
-
Plovárna ve druhém patře na Rohanském ostrově upozorňuje na nepřístupnost pražských břehů
Na Rohanském ostrově v pražském Karlíně jsou nyní k vidění instalace, které vznikly pro krajinářský festival Landscape.
-
V Praze začíná krajinářský festival Landscape zaměřený na pražskou divočinu
Šestý ročník mezinárodního krajinářského festivalu Landscape zahájí dnes v 16 hodin koncert nazvaný „Eskalace dobra na Vítkově“.
-
Každá kultura si pěstuje svůj obraz světa, který není mylnější než jiný, říká Stanislav Komárek
„Když člověk cestuje, vidí, jak relativní je náš obraz světa, který si ve střední Evropě pěstujeme,“ říká biolog, filozof a spisovatel Stanislav Komárek.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
