Každá kultura si pěstuje svůj obraz světa, který není mylnější než jiný, říká Stanislav Komárek

30. říjen 2018

„Když člověk cestuje, vidí, jak relativní je náš obraz světa, který si ve střední Evropě pěstujeme,“ říká host Osobnosti Plus, biolog, filozof a spisovatel Stanislav Komárek.

Není více mylný než ten, který si pěstují třeba v Pekingu, v Rijádu nebo v New Yorku. Ale každý region má své lokální pravdy. To začíná řekněme už tím, že Freudova psychologie je nejpřesvědčivější ve Vídni, zato v Praze už méně. A v Hongkongu vůbec,“ dodává a pokračuje:

Najednou si uvědomíme, kolik je zemí, kde jsou mravy třeba bizarní nebo i škodlivé, ale pak pochopíme, když se vrátíme domů, že mnohé naše mravy jsou právě tak bizarní a škodlivé.“

Biolog, filozof, spisovatel, profesor oboru Filozofie a dějiny přírodních věd na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze Stanislav Komárek je autorem přibližně dvaceti odborných a esejistických knih a tří románů. Je držitelem Ceny Toma Stopparda za esejistiku (2006).

Jako příklad uvádí Komárek představu české světodějnosti: „Někdy od husitských dob se vycházelo z toho, že v Čechách objevené hereze jsou pravdou v krystalické podobě a musíme se za ně pustit v boj. Nechci to ironizovat, ale představa, že jsme pupek světa, je mylná. Jednou jsem slyšel dotaz na jistého sinologa, zda nám jistý z našich bývalých prezidentů nedělá ostudu v Číně. A odpověď byla, že v žádném případě. Protože jen nejvzdělanější Číňané vědí, že je nějaká Česká republika. A ani nevědí, kdo tady vládne.“

Méně žaludečních vředů

Jako biolog a současně filosof doporučuje lidskému společenství inspiraci v pospolitosti mravenců, kde vyzdvihuje především schopnost spolupracovat. „Mravenčí stát je v podstatě velkorodina, ve které jsou všechny dělnice sestry. To my nejsme. Ale společnost, která je příliš kompetitivní, si minimálně zakládá na infarkty a žaludeční vředy. Domnívám se, že by se měla zdůrazňovat více spolupráce a méně boj,“ uvádí vystudovaný entomolog.

Ve společnosti vnímám pozitivně pokles agresivity a drsnosti v jednání.
Stanislav Komárek

Společnost je citlivější

Komárek hodnotí kladně snížení agresivity v jednotliých společnostech a kulturách. „Vezměme třeba rok 1913. Před vypuknutím první světové války to byla společnost sice právní, také nebylo možno bez soudu někoho zavřít, vyvlastnit, nebo dokonce popravit. Na druhou stranu byla mnohem více brutální. Rodiče bili děti, mistři učedníky, manželé manželky, vozkové koně. Děti trhaly nožičky broukům. To se všechno prakticky vytratilo,“ říká.

Poslechněte si celý rozhovor Lucie Vopálenské se Stanislavem Komárkem. Dozvíte se, proč chodí rád do temné komory, nebo jaký má vztah k čínské kultuře a mentalitě.

autoři: Lucie Vopálenská , kte
Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.