Nejhůř se kreslí Mirek Dušín. Je to kladný hrdina a musí mít kultivovaný obličej, popisuje ilustrátor Rychlých šípů a hudebník Čermák

21. únor 2023

Největší audioportál na českém internetu

Marko Čermák | Foto: Jessica Petrů, Český rozhlas

Hostem Hovorů je kreslíř a hudebník Marko Čermák, který dnes slaví 83 narozeniny

„Rychlé šípy znám už od svých sedmi let, tedy někdy od roku 1947, ale to ještě vycházely ,postaru‘. Už tenkrát jsem je hltal a tyto už odrbané časopisy mám schované dodnes,“ popisuje kreslíř a hudebník Marko Čermák, který oslavil už 83. narozeniny. Je legendou trampingu, hráčem na pětistrunné banjo, zakládajícím členem skupiny Greenhorns a dodnes hraje se skupinou Paběrky.

„Nejhůř se kreslí Mirek Dušín, protože musí mít kultivovaný výraz v obličeji. Je to stejné, jako když má výtvarník, malíř a grafik nakreslit malé dítě. Starý člověk se kreslí mnohem lépe, protože má charakteristické nějaké rysy. Když dělám Bratrstvo kočičí pracky, nemám s obličeji žádný problém, ale speciálně Mirek Dušín se dělá hůř,“ popisuje s tím, že Rychlé šípy osobně bere jako pohádku.

Protože tahle doba je tak příšerná s tím vším, co se děje, tak lidé zas milují Rychlé šípy.

A ilustruje je rád, protože považuje kladného hrdinu Mirka Dušína za postavu, kterou má smysl v lecčem napodobovat.

Čtěte také

„To napodobování je důležité, protože děti – a týká se to například i lyžování – napodobují to, co se jim předvede. A když v nich z Dušína zůstane nějaký ten zlomek, nemůže to být na škodu, a to i když jde o pohádku.“

„Dnes se k Rychlým šípům upírají víc než dřív i dospělí – proto po mně chtějí, abych je často kreslil. Protože tahle doba je tak příšerná s tím vším, co se děje, že lidé opravdu jdou za tou pohádkou v podobě Rychlých šípů,“ říká ilustrátor, kterého si už před 55 lety vybral jako pokračovatele tradice sám Jaroslav Foglar.

Marko Čermák je ale také možná jeden z posledních romantiků. Stejně totiž nazval jednu ze svých hudebních nahrávek, když stál u zrodu legendární skupiny Greenhorns. Dnes hraje převážně americké lidové písně s partou hudebníků z trampské osady nazvanou Paběrky. 

„Paběrky proto, že jsme se dali dohromady někdy kolem roku 1965 z odpadlíků, kterým se původní osady rozpadly. A hrajeme dodnes.“

Čtěte také

I ve svých 83 letech jezdí trampovat pod stan. „Kolem Vánoc bylo sedm stupňů pod nulou a spali jsme venku, jen pod přístřeškem, hráli koledy pod rozsvíceným stromečkem – prostě paráda,“ vzpomíná.

„A jestli je tramping prospěšný zdraví? Záleží na tom, jak se provozuje. Když hodiny ohně převažují nad hodinami nad pípou, tak je to v pořádku. Když je to opačně, je to špatně,“ uzavírá.

Víc si poslechněte v audiozáznamu pořadu Hovory Petra Viziny.

autoři: Petr Vizina , lup

Související