Nejen koronaviry. Netopýři jsou zásobárnou i mykobakterií, zaměří se na ně výzkum v Moravském krasu

7. červenec 2021

V jeskyních Moravského krasu začala terénní část nového projektu, která analyzuje dosud neprozkoumané mykobakterie u netopýrů. Právě tihle létaví savci jsou totiž velkým rezervoárem patogenů. Na rozdíl od koronavirů se toho ale o přenosu a životaschopnosti netopýřích mykobakterií ví zatím velmi málo.

Jedno z největších líhnišť jeskynních netopýrů z Moravského krasu není pod zemí, ale na půdě blízkého kostela v obci Křtiny na Blanensku.

„Přímo nad námi, asi 30 centimetrů od mé hlavy, jsou samičky netopýrů velkých, které se připravují, že budou rodit mláďata. Zatím to vypadá, že ještě neporodily. Kolem nás teď budou asi dvě stovky jedinců, hezky tady pískají. To, co na nás kape, není voda… a právě tady vidíte ten velký zdroj netopýřího guana,“ hlásí Vlastislav Káňa, který pracuje v blanenském muzeu, z místa výzkumu. Konkrétně ze žebříku těsně pod lucernou ve vrcholu kupole křtinského kostela.

Jeskynní mykobakterie

Guano je lepkavý netopýří trup. A právě v něm vědci hledají nejrůznější bakterie a zkoumají jejich odolnost.

„Odebírám do malého pytlíku várku pro experiment. Ten spočívá v tom, že guano uměle infikujeme mykobakteriemi a dále budeme sledovat jejich přežívání v přirozeném prostředí. Mykobakterie jsou velmi odolné a přizpůsobivé. Náš záměr je posoudit extrémy, ve kterých jsou schopny přežívat,“ popisuje mikrobiolog Vít Ulmann ze Zdravotního ústavu v Ostravě.

Čtěte také

Jedním extrémem jsou teplé a suché půdní prostory. Tím druhým jsou vlhké a chladné jeskyně, kde netopýři zimují. Proto další část experimentálního výzkumu netopýřích mykobakterií pokračuje v druhé nejdelší jeskyni u nás, v Býčí skále.

„Tady je nejvýznamnější zimoviště netopýrů u nás. Nejpočetnější je s asi dvěma tisíci kusy netopýr velký. A právě ti tady zanechávají mikroorganismy, které zkoumáme,“ popisuje jen za svitu čelovek na přilbách Vlastislav Káňa.

Letos v zimě ve zmíněné jeskyni napočítali více než tři a půl tisíce netopýrů z celkem tuctu různých druhů.

Co se dlouhodobě děje s mykobakteriemi

„Pro nás, mikrobiology humánní medicíny, je důležité stanovit limity výskytu mykobakterií, které mohou eventuálně ohrozit zdraví člověka,“ přibližuje výzkum mikrobiolog Ulmann.

 

Čtěte také

I to by mohla být jedna z aplikací výzkumu. Jeho vedoucí, profesor Ivo Pavlík z Mendelovy univerzity v Brně, ale nebezpečí přenosu mykobakterií na člověka mírní: „Hlavní cíl projektu je spíše to, že objevíme mechanismy, kterými jsou netopýři odolní proti infekci. Expoziční riziko pro člověka je minimální.“

„Ovšem guano, to je něco jiného, to je dlouhodobě uloženo na půdách a v jeskyních. A je otázka, co se s případnými patogenními mykobakteriemi pro člověka i zvířata dlouhodobě děje,“ dodává Pavlík s tím, že tím se nyní týmy mykobakteriologů a geochemiků budou zabývat.

Poslechněte si celou reportáž Ondřeje Ševčíka.

Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.