Neformálně v Lisabonu

EU dnes čítá příliš mnoho zemí, ve kterých se před volbami hraje s evropskou kartou na vlastenecké city. Obecně pak platí, že hájit národní zájmy je jednodušší venku než doma, neboť na domácí politické scéně politik hájí zájem voličů své strany a nezřídka svůj vlastní zájem v politice setrvat a mít z toho nějaký bonus. Máme-li tedy jako Evropané zájem na fungující Evropě, hodí se pozorně rozlišovat, kdy vyjednavači hledají dobré řešení pro Evropu, a kdy se pouze snaží co nejvíce urvat pro jednotlivou zemi anebo nějakou lobby. Je jasné, že při sedmadvaceti členech není reálné počítat s jednomyslností v rozhodování. To by se nerozhodlo nikdy nic.

V řadě oblastí nám větší prospěch přinese rozhodování kvalifikovanou většinou. Také je na čase, aby větší slovo v unijním rozhodování měl Evropský soud a Evropský parlament, do kterého volíme poslance právě proto, aby v něm hájili naše evropské, nikoli národní zájmy. Noční jednání, které by Portugalci rádi viděli zapsané v historii jako "Lisabonskou smlouvu", je třeba hodnotit střízlivě. Evropská diplomacie se provozuje salámovou metodou. Když se čeká něco velkého, zásadního, průlomového, končívá to krachem, rozpaky, anebo ostudou. Výhodou neformálního Lisabonu bylo, že se plánovalo jenom ukrajování salámu. A méně bývá v EU více.