Neexistující místa. Nejsou na mapách, ale stojí za to je navštívit i na 360° snímcích

Místa, která Trejbal navštíví s odborníky a profesionály z vědních a uměleckých oborů, nejsou zanesená v turistických mapách. Nezmiňují je ani GPS aplikace ani obecné povědomí. A přesto, nebo snad právě proto jsou to lokality působivé.

Ke každému místu vznikla i 360° fotografie. Doplňují tak každý ze čtyř dílů Trejbalova uměleckého dokumentárního cyklu, který nese podtitul O cestách až na hranice naší představivosti.

1. díl

Na úvod se Jan Trejbal vydal do Divoké Šárky na okraj Prahy. S přírodovědcem a spisovatelem Jiřím Sádlem a archeologem Petrem Medunou se dostává ze známé periferie tajnou odbočkou z cesty do areálu rozsáhlého amfiteátru, postaveného snad v 19. století. 

Po vyčerpání všech faktografických údajů pak společně rozšiřují hranice naší představivosti, což je korunováno náhodným setkáním s dívkou sedící na prameni.

2. díl

V druhém díle se Trejbal brodí po toku malého potoka až na dno samotné Vltavy. Doprovází ho hydrolog Ondřej Simon a krajinný inženýr Martin Sucharda.

Dostat se až na dno Vltavy je možné díky rozšiřujícímu se odbornému pohledu specialistů, stejně jako přiznání pro onu oné germánskou Wilt-ahwu – tedy dravou vodu. Cesta končí svůj tok na Trejbalem objeveném novém ostrůvku, který se snad stane příkladem pro ideu Obytné řeky.

3. díl

V třetím díle se Trejbal vydává do podzemí. Konkrétně do podzemí známého kláštera, který je od 10. století úzce spjatý s osobou svatého Vintíře.

Život tohoto poustevníka, lokátora a mystika je od středověku předmětem hagiografických legend. Dva profesoři ze dvou různých oborů – prorektor Univezity Karlovy Jan Royt, který se zabývá mimo jiné křesťanskou ikonografií, a výtvarný umělec a performer Miloš Šejn – se pak v románské kryptě pokoušejí přijít nejen na základní otázku, kde je světec pohřben, ale dostávají se skrze zcitlivění až k filozofickým a uměnovědným otázkám z pohledu tradičních hodnot.

4. díl 

Poslední díl přivádí Trejbala a jeho společníky do zaniklého zahradnictví, kde se dnes mísí pozůstatky původního účelu areálu, strach z přežití nebo zvuky vlaků a koňských kopyt.

V závěrečném dílu cyklu se pokusí dočasně osídlit městskou periferii, která se sice těší zájmu novodobých romantiků, části přírodovědců a samozřejmě developerů... Ale na zájem například ze strany výtvarných umělců, kurátorů nebo filozofů stále čeká.

Působivou divočinu popisují dvě doktorky z oblasti dějin umění a digitální filozofie, Marie Foltýnová a Dita Malečková, většinou z pohledu post-apokalyptického.