Nečekaně přizpůsobivý fytoplankton

Okyselování oceánů má na svědomí oxid uhličitý z fosilních paliv, který se rozpouští ve vodě za vzniku kyseliny uhličité. Dosavadní experimenty naznačují, že nižší pH mořské vody může negativně ovlivnit růst korálů a měkkýšů, kteří si vytvářejí vápenatou schránku. Se stejným problémem se však musí vyrovnat i některé jednobuněčné mořské řasy. Příkladem může být Emiliania huxleyi, která se vyskytuje ve všech oceánech kromě polárních oblastí a patří k dominantním příslušníkům fytoplanktonu. Vytváří velice estetické schránky složené ze vzájemně se překrývajících destiček uhličitanu vápenatého, kterým se říká kokolity.

Vědci z Helmholtzova centra pro výzkum oceánu v Kielu (GEOMAR) odlovili řasy Emiliania huxleyi u pobřeží Norska a v laboratoři je kultivovali ve vodě se zvýšeným obsahem oxidu uhličitého. Řasy se takovému strádání nečekaně dobře a rychle přizpůsobily. Už po jednom roce a 500 generacích rostly v kyselém prostředí lépe než řasy z kontrolní skupiny. Podle profesora Ulfa Riebesella je z biogeochemického hlediska nejzajímavější to, že řasy dokázaly ve změněných podmínkách částečně obnovit původní rychlost kalcifikace. Podle vědecké literatury, která uvádí, že za zvýšené koncentrace oxidu uhličitého klesá hmotnost kokolitů, by tomu tak být nemělo. Vědci proto byli přímo fascinováni, když zjistili, že Emiliania huxleyi zhoršenou kalcifikaci opraví během pouhých 500 generací. Fytoplankton tvoří samotný základ potravního řetězce, takže jeho schopnost adaptace můžeme považovat za dobrou zprávu pro celý ekosystém oceánů.

Zdroj: ScienceDaily, Nature Geoscience