Nebyl to žádný výslech, tvrdí psychiatrička od Palachova lůžka

16. leden 2014

Největší audioportál na českém internetu

MUDr. Zdena Kmuníčková | Foto: Marián Vojtek, Český rozhlas

Nebyl to žádný výslech, tvrdí psychiatrička od Palachova lůžka

Ani 45 let po sebeupálení Jana Palacha nepřestává čin studenta Filosofické fakulty Univerzity Karlovy fascinovat a zároveň děsit.

Dodnes nejsou známy všechny okolnosti smrti mladého muže, který si zvolil odchod z tohoto světa, aby probudil národ, který se začal smiřovat s okupací vlastní země a nastupující komunistickou normalizací. Podle některých historiků má v tomto ohledu mimořádnou cenu nahrávka rozhovoru s Palachem pořízená den po jeho činu, kdy ležel na smrtelné posteli.

“Byla jsem v té době konziliářkou psychiatrické kliniky a dostala jsem to jako běžný pracovní úkol,” řekla Českému rozhlasu Plus psychiatrička Zdena Kmuníčková, která 17. ledna 1969 mluvila s Palachem.

“Jan Palach byl v těžkém stavu tělesném a neuvěřitelně dobrém stavu psychickém. Vzhledem k míře jeho postižení měl naprosto čistou mysl, naprosto adekvátní chování vůči svému úmyslu, nebylo tam vůbec nic osobního,” vzpomíná Kmuníčková.

Přepis rozhovoru dr. Kmuníčkové a Jana Palacha v nemocnici

“Protože byl v naprosto dobrém duševním stavu, potřeboval zdůvodnovat, co udělal a proč. Rozhovor navazoval zcela sám a spontánně,” pokračuje lékařka.

K okolnostem pořízení nahrávky rozhovoru s Palachem Kmuníčková uvádí, že “to byl nápad Vladimíra Tůmy z České televize, já jsem pouze zaznamenávala přístrojem, který jsem schovávala pod pláštěm. Tůmovi jsem přístroj odevzdala a dál už se o to postaral on.”

Nahrávka byla podle Kmuníčkové odevzdána vedení psychiatrické kliniky. “Mělo jít o důkaz a vysvětlení toho, co Palach udělal a proč, stejně jako důkaz jeho naprosto normálního duševního stavu. Ozývaly se totiž hlasy z různých stran, které snižovaly jeho čin,” uzavírá lékařka.

“Byla jsem obviněna z toho, že to byl výslech, což zásadně odmítám. Zdůvodnila jsem již dříve, proč hovořím nahlas a kladu otázky tímto způsobem: aby byl šetřen ten, s kým jsem hovořila,” uzavírá psychiatrička Zdena Kmuníčková.

autoři: Jakub Zajíček , oci