Nebezpeční bez mandátu

Problémy jsou zde totiž hned dva, jeden větší než druhý. Jak zajistit, aby lidé, mající mandát vzešlý z voleb, měli také vliv - to je ten první. Demokratické volby vesměs generují elitu, která do života lidí příliš nepromlouvá, protože se o lidi stará, právě jen když potřebuje mandát. Pak jsou zde ty vlivné skupiny, které mandát nepotřebují. Nikým nevolení manažeři, lobbisté, reklamní agentury, ropní či mediální magnáti, investiční bankéři, prostě lidé, kteří diktují občanům svou představu o svobodě a demokracii, protože si připadají, že jsou k tomu vyvoleni. Volení politici jim visí na rtech, snaží se jim zavděčit, být jim po ruce a ku prospěchu, protože nemají dost odvahy, sil ani idejí.

Co by s tím asi mohla udělat Rada Evropy? Například konstatovat, že politici jsou zbytečným prostředníkem a lidem by prospělo, kdyby s těmi výše jmenovanými, kteří mají ve společnosti reálný vliv, mohli komunikovat přímo? Rada Evropy je ale politický orgán, který nemá mandát prezentovat bídu politiky. Toho si je zjevně vědom politik, varující před postdemokracií. Navrhuje zatočit s těmi nevládními skupinami, které reprezentují občanskou společnost. Spíše než do života sice mluví lidem pouze do svědomí, nicméně občas tím škodí politice anebo byznysu. Pak určitě občas překážejí svobodě politiků a byznysmenů. Zvláštní je, že lidé disponující vlivem, stále častěji s občanskou společností komunikují. Není divu, že to politiky štve.