Nebezpečí se skrývá ve společnosti Čepro

To jsou ale hlouposti, musel by zareagovat každý, komu by se takové rady dostalo. Tohle by přece neudělal žádný rozumný občan, natož podnikatel. Ovšem státní podnik by to udělal, jak svědčí aktuální případ společnosti Čepro, která nakupuje, prodává a skladuje pohonné hmoty. Jejím majoritním akcionářem je Fond národního majetku.

Firma obdržela před půl rokem obsílku, aby se před soudem hájila proti společnosti Venturon Investment. Dopis se ale ve firmě ztratil a právníci Čepra k soudu nepřišli. V pondělí pak zazvonil u dveří centrály společnosti, v Praze ve Spálené ulici exekutor a žádal své peníze.

Teprve v této chvíli se firma začala bránit. Požádala o pomoc policii, která exekutorovi zabránila vstoupit a obrátila se na soud, který slíbil, že rozhodnutí o exekuci ještě přezkoumá. Do té doby jsou zřejmě peníze zachráněny. Jak soud rozhodne, to se nikdo neodvažuje předpovědět.

Ta věc je skutečně neuvěřitelná. A přitom lze ve výčtu podezřelých událostí ještě pokračovat. Použijme přitom unikátní informace, které se podařilo shromáždit Hospodářským novinám. Nedlouho předtím, než se exekutor dostavil k branám Čepra, přišly na konto firmy dvě miliardy, určené na splátku daní. Přišel opravdu včas. Kdyby se do podniku dostal, měl všechny peníze k dispozici. Můžeme ještě pokračovat.

Společnost Venturon Investment, která peníze vysoudila, je důležitým aktérem dva roky staré celní aféry, při které stát přišel o dvě miliardy. Její pohledávku přitom vymáhá firma Al Batal General Trading, jejíž ředitel je bývalý palestinský zaměstnanec Čepra.

Čepro navíc stojí před dalším soudem, kdy téměř tři miliardy vymáhá společnost Tukový průmysl. I tato firma byla zapletena do daňového úniku a také v ní pracuje jeden ze zaměstnanců Čepra. V tomto případě se ovšem právníci žalované firmy k soudu dostavili.

Vedení společnosti Čepro považuje případ za organizovaný podvod, jehož se účastní také některý ze stávajících zaměstnanců firmy. Běžný pozorovatel musí z celého případu dostat závrať. Jde o nepředstavitelně velkou částku, dokazuje, že v Česku operují mimořádně velkorysí podvodníci, navíc mají dobré kontakty do státní správy.

Kdo vlastně rozhoduje o státních penězích? Parlament, vláda, ministerstvo financí? Anebo v tom mají velké slovo temné postavy, které se pohybují na hranici zákona a které si mohou zaplatit dobré právníky, úředníky a třeba i politiky? Raději si takové věci ani nepředstavovat.

Pokud se člověk z takové zprávy uklidní, tak může začít analyzovat. Je pravda, že český stát přišel o desítky miliard v případě lehkých topných olejů. Docházelo k podvodům i v privatizaci, kdy se finanční skupiny registrované v cizích zemích zmocnily neprůhledným způsobem lukrativních firem, anebo vytunelovaly investiční fondy. Odehrály se i miliardové daňové podvody, nejnápadnějším z nich byl případ Baraka Alona, který si půjčil osm miliard od Komerční banky a peníze už nevrátil.

Případ Čepro tedy není úplnou výjimkou, přesto se může zařadit do stejné řady. Znamená ale jinou kvalitu. Ti, kteří chtějí přijít ke státním penězům, se už neskrývají, ale peníze žádají po státu právní cestou. Stačí jim odhalit, která státní firma má neprůhledné účetnictví, získat spojence uvnitř podniku, najmout dobré právníky - a věci pak už jdou požadovanou cestou.

Čepro není první, analogický postup použil Radim Masný, který vymáhá na fondu národního majetku dvě miliardy za to, že jeho firmě Petrcíle odebrala před čtyřmi lety akcie Nové huti. Podnik tehdy stál hluboko ve finančních potížích, stát ho oddlužil a na druhý pokus úspěšně privatizoval. Teď soudy daly Masnému za pravdu a náhrada se vypočetla podle současné ceny akcií. Jak prosté.

Člověk je v pokušení říci, že se v Česku objevila nová verze nekonečného příběhu o zločinech bílých límečků. Všichni zloději na vás zkrátka nečekají v parku nebo v temných uličkách, často je také potkáte v centrech finančního světa.

Ale případy Čepro ani Petrcíle nejsou zločiny. Jejich protagonisté se postavili na opačnou stranu barikády a pomocí soudů usvědčují z podvodného podnikání stát.

Stojíme vlastně na rozcestí. Podobné případy mají jeden dobrý efekt: upozorňují, jak špatné je účetnictví a vůbec správa státních podniků. Pokud ovšem stát útoku finančních pirátů podlehne, převáží jednoznačně špatný výsledek a nepůjde jenom o peníze. Všichni si na případu budou moci uvědomit, jak funguje v České republice právo, které se pomalu stává nástrojem k prosazení libovolných zájmů každého, kdo má dost peněz na dobré právníky. Věřme, že k tomu nedojde.