"NE základnám!"
ČSSD i Zelení naznačují, že by se s radarem smířili snáze, kdyby byl podnikem nikoli americkým, ale evropským. Není mi jasné, v čem jedni i druzí spatřují ten rozdíl. Zejména mi to není jasné u ČSSD, jejíž předáci opakovaně ujišťují o důležitosti euro-atlantické solidarity.
U Zelených to trochu chápu: nemají v lásce bezohlednost moderní civilizace vůči životnímu prostředí a v USA vidí její ztělesnění. Proč právě v USA a nikoli v Číně, Indii nebo třeba v naší betonářské lobby, to nevím. Radar je přitom k životnímu prostředí poměrně šetrný. Jeho role se netýká devastace přírody, ale jiné souvislosti, a tou je bezpečnostní situace světa. O ní nám ale ČSSD ani Zelení zatím nic souvislého nesdělili.
Možná, že jim politika Spojených států připadá dobrodružná a neodpovědná, a proto by ji chtěli vyvážit rozvážnějším postojem EU a NATO. Rád se nechám poučit, ale o nějaké bezpečnostní doktríně EU zatím nevím. A v samotném NATO je vliv USA - po stránce velitelské, personální i rozpočtové - natolik určující, že nevidím podstatný rozdíl mezi tím, bude-li radar podnikem evropským, anebo americkým.
Bukurešťský summit NATO (včetně jeho evropských členů) zaujal k případnému radaru v Brdech stanovisko vcelku vlídné. A ruský prezident Putin, který se tam dostavil jako host, o něm neutrousil ani slovo. Zdálo by se tedy, že odpůrcům tohoto zařízení, jichž je u nás většina, ubylo důvodů k obavám, a že by se tedy s jeho existencí mohli snáze smířit.
Jejich odmítavé stanovisko se však nemění, neboť vyplývá - jak občas čtu - ze zásadní nechuti našeho lidu k cizím vojskům. Ta prý má původ ve zkušenosti se sovětskými posádkami v dobách, kdy jsme byli součástí RVHP a Varšavského paktu. To je ale záhodno upřesnit.
Okupace sovětskými vojsky v r. 1968 a dosazení vládnoucí elity dle diktátu Moskvy českou veřejnost zaskočily. Počáteční projevy odporu skončily demonstracemi v srpnu 1969, jejichž potlačení provedly už domácí síly (policie a Lidové milice). Veřejnost se pak se sovětskou vojenskou přítomností smířila, nic jiného jí ostatně nezbývalo. Pouze disent si dále vedl svou, zůstal ale izolován. Tam, kde byly sovětské posádky, přistoupila část naší veřejnosti na čilou obchodní výměnu. Týkala se zejména pohonných hmot. Poptejte se na to třeba na Mladoboleslavsku. Sám jsem vídal našince, kteří docházeli s kýbly do sovětské armádní kuchyně pro zbytky, jimiž krmili své domácí zvířectvo.
Když pak došlo v 70. letech k výstavbě odpalovacích ramp pro sovětské balistické střely (např. v Brdech, kde má být umístěn zlopověstný radar), česká veřejnost o tom ani muk, pochopitelně. Kdyby dnes sociální demokraté, Zelení nebo pan starosta obce Trokavec, prohlásili: "Nechceme radar, protože nám připomíná naše tehdejší ponížení, proti němuž jsme se nemohli ozvat," bylo by to poctivější než vymýšlení předstíraných tzv. principiálních důvodů.
Nebylo by na škodu vyprávět mladším ročníkům (zejména těm "zeleným"), že se tehdy, v dobách "normalizace", ujal celonárodní stereotyp ono ponížení si nepřipouštět. Že ten komplex špatného svědomí nějakým způsobem trvá. A že není rozumné motivovat současná politická rozhodnutí traumaty minulosti, pokud je ta minulost pryč. - Už se nám to opakovaně nevyplatilo. Po roce 1918 měli naši předkové obavy z návratu Habsburků. Naše zpravodajská služba se dokonce zaměřovala na Rakousko do 30. let! Pak jsme byli zaskočeni Hitlerem. Po válce se říkalo: "Již nikdy nezaměstnanost, již nikdy Mnichov!" - a přitom jsme se ocitli v dusivém objetí Stalinova impéria. Kdekdo má u nás strach z Německa, přitom německá populace stárne, slábne a její početní stavy doplňují Němci tureckého a arabského původu. Jaké bude Německo za 50 let, to si zatím nikdo neumí představit.
Nu, a jakým nebezpečím nám mohou být USA? Připouštím, že jejich hegemonismus je nepříjemný. Chápu emoci zvanou antiamerikanismus. I když je srozumitelná, může být iracionální. Např. antiamerikanismus v západní Evropě v době, kdy byla v dosahu sovětských balistických střel. Jenže svět je dnes arénou, kde se vede zápas o dominanci. Naše země ho nevede a EU, zdá se, také ne. Uchazečů je jen několik: Spojené státy, Rusko, Čína a zatím ještě nevyprofilovaná a nekoordinovaná síla, kterou lze tušit v ambicích islámského světa. Máme tedy na vybranou.
O tom bych rád slyšel jasné slovo od našich čelných politiků všech směrů, včetně Zelených. Bylo by zajímavé, co by pak na to řekli starostové obcí v našem Podbrdí...
Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor

Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.