Ne všechna covidová opatření byla nutná, uznává Prymula. Šinkora: K vakcinaci byli lidé nuceni

Pane Prymulo, vy jste byl zastáncem striktních opatření. Stojíte si za jejich potřebností i pět let poté?

Roman Prymula: Stojím. Samozřejmě se průběžně ukázalo, že ne všechna byla na místě. Ale pokud přijde nová epidemie způsobená novým patogenem, o kterém toho mnoho nevíme, tak na začátku striktní skutečně být musíme.

Čtěte také

Nová pandemie takřka s jistotou přijde a my se nepřipravujeme, připouští obavy biochemik Konvalinka

Vy jste, pane Šinkoro, naopak propagoval řízené promoření. Není alespoň v počátku, kdy je potřeba takzvaně koupit čas, lepší jít právě cestou striktních opatření?

Jiří Šinkora: To, co jsem navrhoval já, bylo promoření mladé generace. Na začátku roku 2020 jsem se dozvěděl, co se děje v Izraeli a v Číně a že tato nemoc infikuje prakticky každého, ale podléhají pouze lidé starší. Měl jsem proto nápad, že by se mohla řízeně promořovat mladá generace. A teprve poté, co u nich nemoc odezní, tak je zase uvolnit zpátky do oběhu, když to tak řeknu. 

A to by podle vás bylo přínosnější pro kontrolu viru v populaci, než když byla opatření striktní?

Šinkora: Pak by se stali imunními. A i kdyby byli infikováni, tak by vir šířili méně.

Naopak souhlasím s panem profesorem, že ochrana starší generace byla naprosto rozhodujícím faktorem pro to, aby jich co nejméně zemřelo. Takže já ještě dodám, to se nikdy moc neříká, že důležitý nebyl jenom akt nakažení, ale také infekční dávka.

Cesta promoření

Pane Prymulo, skutečně bylo potřeba zavést tolik plošných opatření? Nebyla by tato cesta cíleného promoření méně nákladná a třeba stejně efektivní?

Prymula: Možná se budete divit, ale já jsem v jednu chvíli uvažoval o cestě promoření. Zvedla se ale obrovská vlna nevole a já jsem byl za to kamenován.

Tu myšlenku jsem opustil ve chvíli, kdy se začalo ukazovat, že ani po přirozeném nakažení člověk nemá dlouhodobou imunitu. To je obecně problém u respiračních onemocnění.

Čtěte také

Pět let od začátku pandemie. Případy covidu už jsou méně časté, přebila je chřipka, popisuje lékař

Pokud by tam byla dlouhodobější imunita, tak by to bylo jediné správné řešení. Ale pokud jsme bohužel kryti jenom po dobu tří až šesti měsíců, tak riskujeme, že se vrátíme do populace a zase se po nějaké době nakazíme. 

Co se týká opatření, tak nepochybně některá byla na místě, některá ne. Pokud nosíme roušky v zevním prostředí, tak to asi úplně smysluplné nebylo. Rovněž to dlouhé zavření škol asi nemělo velký smysl, jak se později ukázalo. U toho ostatního si myslím, že velké problémy s tím nemáme ani teď. 

Pane Šinkoro, vzal jste při teorii o promoření v potaz to, o čem mluví pan Prymula? Tedy že imunita vydrží jenom tři až šest měsíců.

Čtěte také

Na další pandemii jsme připraveni mnohem lépe, zní z ministerstva. Smejkal: Mohlo by to být i lepší

Šinkora: Pan profesor má pravdu. Slizniční viry nevyvolávají dlouhodobou imunitu. Je to proti přírodě. Nemůžeme si pamatovat všechno po celý život, to bychom neměli prostor pro nové buňky, které rozpoznávají další a další onemocnění.

Na druhou stranu to prvotní promoření ve vás vyvolá slizniční imunitu povrchovou. Tím pádem vaše další reinfekce se nerozvinou do takové šíře a stáváte se méně infekční. To, co kolem sebe šíříte, je menší infekční dávka. 

Podle mého názoru ta infekční dávka měla rozhodující význam pro to, jak onemocnění bude probíhat u lidí střední a starší generace.

Vakcinace

Jak zásadní byla vakcinace?

Prymula: Vakcinace nemá vliv příliš na naši adaptaci na virus, protože ta přicházela i tak. Ale měla zásadní význam v tom, že chránila zranitelnou populaci zejména proti nejtěžším formám onemocnění včetně úmrtí. To asi nikdo nemůže zpochybnit.

Velké diskuze se vedou na téma, jestli má smysl očkovat populaci nízkého věku. Tam je to něco jiného.

Čtěte také

iROZHLAS

Česko začátek covidu zvládlo, chyby přišly na podzim. Nejbolestnější bylo zavírání škol, míní odborníci

Pane Šinkoro, vy jste použil termín očkovací diktatura. V jakém kontextu to bylo?

Šinkora: To bylo ve smyslu toho, že na některých institucích byli lidé k očkování nuceni naprosto nevybíravými prostředky. Například jim hrozili vyhozením z práce, vyřazením z pracovního procesu, izolací a tak dále.

Další věcí byla opatření – ten, kdo byl očkovaný, mohl skoro všechno. Ten, kdo nebyl, tak nemohl skoro nic. To je naprostý nesmysl.

Pohyb neočkovaných osob byl do značné míry různě usměrňován nebo zakazován. Pane Prymulo, jak to vnímáte? Bylo to legitimní?

Prymula: Legitimní to v tu chvíli bylo. Ale jestli to bylo úplně smysluplné, to je druhá věc. Protože když víme, že i ten očkovaný může šířit virus, tak opatření takový význam neměla.

Na druhou stranu je třeba říci, že očkovaní šířili virus méně než neočkovaní. Takže určitý smysl to mělo. Ale nebylo to tak, že když se potkám s očkovaným, tak se nemůže nakazit.

Jaký přínos měly dlouhé měsíce zavřené školy, povinné roušky a očkování? A jaké napáchaly škody? Měli jsme jít spíš cestou po vzoru Švédského modelu v přístupu k pandemii? Poslechněte si celý díl pořadu Pro a proti.