Názor na očkování se u štědrovečerní večeře nezmění, neotevírejte to téma hned, radí psycholog

„Pohled na vakcinaci se za poslední rok zkrátka stal novým polarizujícím tématem. A já bych naprosto vážně bral to, že pro někoho je to opravdu hluboké, zásadní téma, ať už je to zastánce očkování. A ani pro odpůrce to není něco, co se u štědrovečerního stolu změní,“ shrnuje psycholog.

Čtěte také

Sociální psycholog Jan Krajhanzl: „Popíračská scéna“ tu byla vždy. Nemusí nás to děsit, stačí, když neporoste

Z postoje k očkování by se ale obecně nemělo stát v rodinách tabu, protože každé takové zamlčované téma zasazuje mezi partnery nebo členy rodiny klín a většinu vztahů to do budoucna poznamená.

„Já bych doporučil všem lidem, aby se chovali o Vánocích co možná normálně, ale aby zkusili čistě pro své svědomí přece jen něco vynechat,“ radí Krejcar s ohledem na šíření pandemie. 

Očkovaní mají tendenci chovat se normálně, souvisí to s únavou a s tím, že lidé očekávali, že vakcína bude jednorázová záležitost. A ono ne.
Daniel Krejcar

I letošní Vánoce totiž budou poznamenané pandemií. „A to přesto, že už je mnoho lidí naočkováno. Očkovaní navíc mají tendenci chovat se normálně, souvisí to s únavou a s tím, že lidé očekávali, že vakcína bude jednorázová záležitost. A ono ne,“ připomíná psycholog.

Uzavřeli jsme se

Ačkoliv se může zdát, že poslední vlny pandemie na společnost už nemají tak devastující vliv jako ty dřívější, nepříjemnosti to přesto přináší. A to v nepoměru mezi našimi přáními a realitou.

Čtěte také

Covid rozděluje přátelství i celé rodiny. Tři příběhy vztahů rozlomených debatou o očkování

„Očkuji se, a tím pádem očekávám, že budu žít život tak jako v roce 2019. A najednou chytím covid já nebo moje dítě a musíme znovu do izolace. Ten propad z očekávání do reality je mnohem větší než vloni. Protože vloni jsme tak nějak všichni čekali, že můžeme onemocnět na každém kroku. Právě rozdíl očekávání a reality je to, co vytváří zátěž pro psychiku,“ vysvětluje Krejcar.

Neměli bychom tedy očekávat, že budeme žít stejně jako před pandemií. Pandemie covidu-19 navíc vytvořila jakési sekundární epidemie, míní Krejcar. Vyplývá to z dlouhé izolace seniorů, zavřených škol a kroužků, home officů. Lidé zkrátka začali žít více osamoceně a přetrvává to dodnes.

I když už se dnes spousta lidí potkává, tak to stejně není tak vřelé a otevřené jako před pandemií.
Daniel Krejcar

„I když už se dnes spousta lidí potkává, tak to stejně není tak vřelé a otevřené jako před pandemií. Jedna věc je reálná izolace, která je viditelná. A pak je ta druhá, která se děje v našich duších, v našem nastavení osobnosti, zkrátka v tom, jak jsme otevření vůči světu,“ přibližuje psycholog a dodává:

„Kontaktů je zkrátka méně a my bychom to měli řešit. Abychom se co nejrychleji vrátili zpátky ke starým způsobům života. Psychologicky jsme pořád stejní a kontakt potřebujeme.“

Poslechněte si celou reportáž Andrey Skalické.